Tentokrát kulturní čtvrtek začal netradičně na kávičce v restauraci Milanovo. Ne, že by nám kafe u Dany přestalo chutnat, ale byla pracovně v ČR. Po prohlédnutí jídelního lístku a co do picia, jsem se rozhodl, že zkusím místo kafe něco nového. Upoutala mě nabídka na „KOKTAJLE“. Volba padla na mléčný shake s názvem „Po treningu“. Je to rozmixované ovoce, banán, jablko, pomeranč s mlékem. Když to přinesli, bylo to dost teplé. Teprve s kousky ledu, které objednala Jana, to bylo lepší.
Zatímco jsem si vychutnával koktejl brčkem, zazvonil mi telefon. Byla to Helča. Už dorazila, a protože nás v restauraci neviděla, šla k zámku… No jo, byli jsme v prvním patře. Zaplatili jsme a já hned vyrazil napřed.
Cestu k zámku mi zkřížila rakev se zástupem lidí. Bylo něco před 11 hodinou. To mě přibrzdilo. Už dlouho jsem něco takového neviděl. Hlavou mi bleskla otázka. Znamená to něco? Průvod vycházel od kostela vedle zámku a směřoval k silnici. Nechal jsem je přejít.
Helču jsem našel před pokladnou. Držela v ruce dva lístky. Aha, že by se ve čtvrtek platilo? Ne. Vstup byl zdarma, jen byl na nich vytisknut čas prohlídky.
V zámku krále Jana III jsme viděli spoustu uměleckých předmětů. Jednotlivé pokoje byly barevně zdobené od podlahy až po strop. Vše bylo prý autentické, i když se na zámku vystřídala jak německá, tak i ruská armáda.
Po krátke procházce parkem – precizně zastřižené keře, nasázené barevné květiny, kašna bez vody – jsme zamířili do Bierhalle Wilanów. Bufetové menu nás dostalo. Při odchodu jsem zaregistroval možnost piva z tanku na wynos a nebyl jsem sám.