Eloktoralnou k Domu Kereta

Počasí se nám velmi intenzivně snaži ukázat i svou odvrácenu stranu, možna nám i naznačit, že bychom měli raději zůstávat pěkně doma v teple s šálkem dobrého čaje, jenže jak se momentálně neustále line naším domem „my jsme čerti rohatí, a tohle na nás neplatí“.

 

Ráno jsme tradičně zahájili výbornou kávou, ovšem k ní se „podávala“ nemilá zpráva, že se k nám nemůže připojit naše nepostradatelná „Konstancinská větev“. V Americké škole došlo večer před tím k nemilé události, požáru v kavárně, a tak děti zůstávájí prozatím doma.

 

Na autobusovou zastávku jsme dorazili právě včas, označili jízdenky a po několika minutách proběhlo pro některé z nás první setkání s místními revizory. Hrdě jsme tasili jízdenky z kapes a soucitně pozorovali marné pokusy některých dalších cestujících, co nejrychleji autobus opustit.

 

Naše procházka začala na placu Bankowym, kde jsme se rozhodli najít, a když už jsme našli, tak i pootevřít dveře do budovy, která skrývá výjímečnou uměleckou sbírku Janiny and Zbigniewa Carroll-Porczyńskich věnovanou církvi a národu – Sbírku Jana Pavla II. Téměř pohádkový, námi vyrušený dědeček byl zprvu sice překvapen, ale později nadšen naší skupinkou pro něj potencionálních zákazníků. Dokonce si na nás i posvítil, ale asi jsme ho trochu zklamali, protože na prohlídku jsme bohužel čas neměli. Někdy příště jistě napravíme, abychom ověřili publikované informace, že v této galerii je možné najít obrazy Van Gogha, Goyi, Rembrandta a mnoha dalších. 

 

Naše cesta pokračovala kolem známé restaurace Der Elefant ulicí Chlodna, kde jsme si v útulném bistru Do Woli dopřáli na cestu něco teplého na zahřáti. Poté už vedli naše kroky k předem vytyčenému cíli k Domu Kereta v ulici Želazna od architekta Jakuba Szczesného. Dům byl vytvořen pro izraelského spisovatele Etgara Kereta, jehož matka byla za války ve varšavském ghettu, proto výběr místa pro stavbu domu není zcela náhodný. E. Keret byl jeho prvnim nájemcem a nyní by měl dům dále sloužit umělcům z celého světa. Údajně v něm najdeme ložnici, obývací pokoj s pracovním koutem, kuchyňku i koupelnu. Jeho šířka pouhých 133 cm některé nadchla jiné trochu děsila. V každém případě jsme nemohli v procházce dále pokračovat, protože nás velmi zajímalo, jak se do toho minidomečku trojúhelníkového tvaru vlastně vchází. Což znamená, že jsme obešli blok, vloudili se na zadní nádvoří a vchod opravdu našli. Hobiti by měli radost. 

 

Na rohu ulic Chlodna a Želazna byl za druhé světové války dřevěný most, který spojoval Malé a Velké ghetto. Ti, kdo již navštívili muzeum Polin, měli možnost v jedné z expozic po tomto rozporuplné pocity vyvolávajícím mostě projít. My jsme se dnes vydali na místo se čtyřmi železnými sloupy, kde most stál původně.    

 

Naše procházka pokračovala ulicí Elektoralnou. Z původní zástavby toho zůstalo jen velmi málo. Ulice válkou zničeného města byly jen z velmi malé části zachovány případně znovu postaveny se snahou napodobit původní podobu, ale především z velké části zcela nově zastavěny.  

 

Naší poslední zastávkou před obědem byla naše oblíbená Zacheta National Gallery of Art, o jejímž vzniku se rozhodlo již v roce 1860 založením spolku umělců, ale cesta k vybudování a jejímu otevření veřejnosti v roce 1900 byla jěště hodně klikatá. My jsme tentokrát zavítali na výstavu umělců z Blízkého východu, Severní Afriky a Stření Asie s názvem Kaligrafie Spoleczne. 

 

Pomyslnou třešničkou nám dnes byla návštěva moderní izraelské restaurace Shipudei Berek. Kdo s námi tento týden nemohl pokračovat v našem průzkumu místní gastronomie, určitě by si tam měl příležitostně zajít a stejně jako my ochutnat neuvěřitelných patnáct talířků meze, zrovna tak různé druhy ražničí, hruškovou zmrzlinu a mnoho dalších dobrot. Nebudu vše prozrazovat, nechte se překvapit, ale těšit se můžete zcela určitě.

 

Napsala pro kulturní čtvrtek 1.12.2016: Margita

Můžete se také podívat na ostatní fotografie.