Skaryszewski park na kolech

Tentokrát nám počasí přálo a po občerstvení na Truskawiecké, Margitka pekla :-), jsme vyrazili auty k Národnímu stadionu, kde na nás již netrpělivě čekala kola! (mapa) Po lehkých nesnázích s půjčením, dlouho jsme nepůjčovali a trochu jsme asi vyšli ze cviku:-), jsme mohli vyrazit za poznáním parku Skaryszewskiego.

Danuška vybavena chytrou knihou udávala směr, aby nám po cestě neunikla žádná zajímavost a taky neunikla. První zastávka byla záhy u pomníku Vděčnosti Rudé armádě, tento památník stával původně na jiném místě parku, kde bylo zabito 28 ruských vojáků. V roce 1968 byla těla vojáků přesunuta na Hřbitov vojáků sovětské armády (ulice Zwirki i Wigury) a pomník se stěhoval na prominentnější místo, kde je dodnes. Na zadní části pomníku jsou verše od Tadeusza Kubiaka, které zrovna někdo čistil od nánosů spreje. Jak jsem se dočetla z různých zdrojů posprejování tohoto konkrétního památníku je velmi časté.

Cesta, respektive Dana, nás dále vedla do růžové zahrady k soše Tanečnice, kde jsme se náležitě vyřádily s pózováním. Socha je krásná, ladná, něžná, půvabná i elegantní. Rozdělila jsem to následovně: Heli/ladná, Margitka/něžná, Monika/elegantní, Dana/půvabná a Mirka/jak jinak krásná, kdyby byla Mária, té by připadla lepá. Aleš vše s radostí dokumentoval.

Jen kousek od Tanečnice je kámen na připomínku britských letců, kteří byli sestřeleni přesně na tomto místě v roce 1944, když letěli s pomocí Varšavskému povstání. Ze sedmi lidí na palubě, přežil jediný, který se v roce 1988 vrátil do Varšavy, aby spolu s britskou premiérkou M. Thatcher odhalil tento památník.

A jsme zpátky na kolech, frčíme parkem k pomníku Edwarda House, poradce prezidenta Wilsona, zastánce polské nezávislosti po 1. světové válce. Tam přichází Alešova pózovací chvíle. Užívá si to, dostává spoustu pokynů kam s nohou, jak s rukama, co s hlavou až je foto ideální a můžeme jet dál.

Už nás pomalu začíná dohánět hlad, i když jezdíme jak s větrem o závod:), ale ještě stíháme sochu Koupající se, která je jedinou ze souboru třech soch, která se dochovala po válce a umělý vodopád. Pohled dolů, by byl asi hezčí, z hora je to prostě umělý vodopád.

Vracíme kola, opět s malou vsuvkou, jedno kolo se odmítlo odhlásit a tak se řeší a řeší.

Oběd. Po „náročném“ cyklistickém výkonu, ujeli jsme asi celé 3 km!, padáme vysílením:)), v restauraci Kuchnia Funcjonalna. Sluníčko nás sice vylákalo ven, ale po chvíli se ptáme na deky. Slečně servírce práci rozhodně neusnadňujeme a vymýšlíme různé kombinace všeho možného i nemožného. Nakonec byl oběd moc dobrý, Aleš dostal kus masa, zbytek již střídměji rybku, kuřátko a Margitka dokonce začala a skončila u předkrmu! Protože bezu neměli, jali jsme se ji hledat v okolních kavárnách. Asi na třicátý pokus, jsme byli úspěšní, po dvojicích každý v jiném podniku:).

Po dávce kofeinu jsme zamířili klidným krokem na Českou ulici, kde jsme se neshodli, jestli už jsme byli nebo nebyli. Já myslím, že už jsme byli skoro všude:). Klidný krok jsme museli zrychlit, protože jsme zjistili kolik je hodin a že povinnosti nepočkají.

Byl to další milý kulturní čtvrtek 19.09.2017 v úterý.

S radostí napsala,
Mirka

Můžete se také podívat na ostatní fotografie.