Tentokrát jsme se sešly ve čtyřech a pouze v ženském obsazení.
Ráno jsme začaly kávou a debatou na téma hlavní účel umění, utěšit ustaraného a znepokojit pohodlně se cítícího. Nebo také vyvolat emoce. Jakékoliv…..To jsme ještě netušily, že si to dnes otestujeme v praxi.
Nejprve jsme vyrazily do Podchorążówky v parku Lazenki na vystavu ONNA. Piękno, siła, ekstaza, neboli Žena. Krása, síla extáze.
Expozice byla velmi povedená, skvěle nasvětlená a v celém prostoru bylo asi 17 stupňů. Při venkovní teplotě blížící se třicítce to bylo jako vkročit do chladícího boxu. Bylo tu k vidění téměř 100 nejvzácnějších dřevorytů ze sbírky Národního muzea v Krakově. A staré vzácné obrazy holt vyžadují stálou zimu.
Umělci z období Edo studovali různé aspekty života a vytvořili mimo jiné zobrazení ženy-matky ve vztazích s dětmi (v japonštině boshi-e), žena-válečník, známý v japonštině jako onna bugeisha, stejně jako divadlo-themed yakusha-e, které líčí herce kabuki divadla hrát role žen. 
V oddělené sekci s varováním ‘Mládeži nepřístupno‘, byly vystaveny Shunga – japonské erotické malby. Tam jsme se opravdu podivily často velmi neobvyklé anatomii.
To už jsme ale spěchaly ven na teplo a kvetoucím parkem do Ujazdowského zámku, centra současného umění.
Po lehkém občerstvení v podobě omelety, vajec a zeleniny a s konverzací na těžké téma asertivita, jsme navštívily výstavu Jakuba Juliana Ziółkowského nazvanou Svaté nic. A to byl mazec.
Brožurka v výstavě říká: Svaté nic nezobrazuje nové díla Jakuba Juliana Ziółkowského: plastiky, 
malby, keramiky a instalace, z nichž některé vytvořil během několika měsíců svého pobytu v Hanoji v Vietnamu a některé ve spolupráci s umělkyní Hyonem Gyonem. Díla čerpá z archaických forem magického jevu transfigurace, vyvolávající metaforický vesmír spjatý s náboženskou symbolikou a předměty uctívání.Hmm…
Díla na začátku výstavy byla barevná, poznamenaná autorovou obsesí ohněm a totálně fantasmagorická. Když jsme došli až k sedícímu šamanovi, který vypadal jako živý, u některých z nás se dostavil děs. 
Z naší strany padlo několik vět hodnotící jeho tvorbu, zde jsou některé z nich.
Odjel do Vietnamu, tam si něco šlehnul a takhle to dopadlo.
Co to proboha má být??
Ten člověk má evidentně problém…..ale asi si ho tímhle řeší.
Já tam nejdu, já se ho bojím.
Cítím z toho zlo.
Ty nádoby by byly docela hezký, kdyby na nich nebyly nakreslený zvracející lidi.
Musím říci že tohle umění fungovalo, vyvolaných emocí bylo fakt hodně……..
Potom jsme ještě na chvilku zašli do prvního patra na výstavu Inne tańce, ale pro většinu z nás bylo těžké vnímat a hledat něco krásného či zajímavého. I průchod temnou místností naplněnou poletujícími zlatými balónky se rovnal plnění bobříka odvahy.
Vyšly jsme ven na slunce a daly si lehký oběd v restauraci Quichnia. Potom už zase zpět domů k naším odpoledním povinnostem.
Pro kulturní čtvrtek 20.6.2018, napsala Dana.