Procházka okolo Politechniki Warszawskiej

Krásné podzimní počasí nás ještě stále láká k vycházkám v parcích, zahradách, okolních lesích, ale i po samotném městě.

 

Dnes jsme si obyčejnou procházku městem zpestřili neobyčejným vyprávěním skvělé průvodkyně.

Na úvod nechyběla výborná káva od naší skvělé baristky a co víc, Mirka si pro nás připravila hotovou vánoční nadílku, to bylo radosti!

 

Přesun do centra proběhl hladce a naše výprava za poznáním mohla začít.

 

Plac Konstytucji je místo, které míjíme poměrně často. I zde proběhla velká řada změn. Původní šíře ulice se dá dnes jen těžko odhadnout. Krásné stavby byly během války zničené. Šířka celého bulváru byla při jeho obnově zdojnásobena, a to především proto, aby mohl být během celé éry komunistického režimu využíván k prvomájovým průvodům. Za zmínku stojí Marszalkowska Dzielnica Mieszkaniowa vystavěná pro účely bydlení dělnické třídy. Charakteristická je její nepřehlédnutelná budovatelská výzdoba sochami různých dělnických profesí. Žula použitá na fasády budov MDM byla zabavena Němcům a měla původně sloužit k vystavění pomníku vítězství Třetí říše.

 

Plac Zbawiciela byl další zastávkou. Kostel Najswietszego Zbawiciela byl po Varšavském povstání v roce 1944 zničen a i tady započala velká rekonstrukce v původním stylu. Během komunistického režimu byl nedaleko vybudován MDM hotel s účelem výhled na kostel zakrýt. Od roku 2012 byla na tomto náměstí téměř na tři roky umístěna „Varšavská duha“ Julity Wójcik. Konstrukce byla vyhotovena z umělých květů v šesti různých barvách. Její umístění vyvolalo vlnu kontroverzních reakcí, protože si ji určité skupiny spojovaly se symbolem hnutí za práva LGBT. Byla několikrát poškozena žhářskými útoky, i když jejím účelem bylo evokovat lásku, mír, pozitivní náladu a naději.

 

Gmach Politechniki Warszawskiej

 

U vchodu do budovy Politechniki se k nám připojila poslední členka dnešní výpravy, a tak jsme již všichni pohromadě mohli obdivovat atrium obtočené galeriemi se vchody do poslucháren a kabinetů. Jde o jednu z největších univerzit ve střední Evropě, která se pyšní 19 různými fakultami. Celý komplex budov nás všechny nadchl a svou atmosférou velmi mile překvapil. Budovu vyprojektoval architekt Stefan Szyller. Její výstavba se ovšem neobešla bez problémů. Během války byla univerzita zavřena, ale různé semináře probíhaly v utajení nadále. Mezi její studenty a profesory patří významé osobnosti a některé z nich připomínají plakety na fasádách univerzitních budov.

Anna Smolenská dala pravděpodobně podobu znaku Polského podzemního státu a byla členkou odboje.

Syn univerzitního profesora Tadeusz Zawadzki a rovněž odbojář s přezdívkou „Zoška“ osvobodil z rukou gestapa 20 vězňů včetně jeho blízkého přítele.

V letech 1925 – 1930 zde konstruktéři Stanislaw Rogalski, Stanislaw Wigura a Jerzy Drzewiecki sestrojili v Nowe Kreslarnii prototyp letadla RWD. S. Wigura a F. Zwirko dokonce později s letadlem vyhráli mezinárodní letecké zavody. Cestou do Prahy v roce 1932 jejich život ukončila tragická letecká nehoda.

 

Další krátkou zastávkou byla Hala Koszyki, jinak také „Bazar Ludowy“. Halu vyprojektoval hlavní architekt Varšavy Juliusz Dzierżanowski a se stavbou se začalo v roce 1906. Jak jsme se dozvěděli z vyprávění, název nemá nic společného s pletením košíků, zelená barva nebyla při rekonstrukci použita náhodou a trhy zde mají dlouholetou tradici. Původem názvu jsou pravděpodobně valy, které okolo města nechal vybudovat a zpevnit koši v roce 1770 Stanislaw Lubomirski. Dnes je Hala Koszyki skvělým místem k posezení při dobrém jídle a pití s možností vyzkoušet na jednom místě kuchyně z různých koutů světa.

 

Dozvěděli jsme se toho ještě mnohem a mnohem více a už teď se těšíme na pokračování.

Naše příjemné putování městem s velmi sympatickou a pro nás všechny srozumitelnou polštinou hovořící průvodkyní skončilo. Čekala nás ovšem ještě naše pomyslná třešnička.

 

 

Tentokrát jsme zavítali do restaurace Tel Aviv Food & Wine. Všechny chuťové buňky byly plnou měrou uspokojeny, výborný čaj, skvělé polévky a správně okořeněný hlavní chod nás krásně zahřál. A hurá domů, a nebo ne? Na samotný závěr si pro nás Monika připravila napínavou hru „Domů se jede jen za odměnu“, ve které jsme naštěstí obstáli všichni na výbornou.