Tentokrát bylo naše Kulturní úterý maximálně naplňující a barevné. Fakt je, že jsme toho stihly hodně. Tři výstavy, procházku, dvě předobrá jídla i projížďku na kole. Přispělo k tomu krásné babí léto, takže jsme se cítily, jakoby letní prázdniny ještě neskončily.
Ráno byla obligátní káva a zelený čaj a honem na zastávku autobusu. Sto šestnáctka nás dovezla před hotel Bristol a k nedaleké galerii Kordegarda.
Před galerií je instalace k padesátému výročí srpnové invaze do Československa. A to z pohledu polského, tedy ze strany státu, který nás tehdy obsazoval. Vzpomeňme na polské tanky na náměstí Litomyšle či Jičína. Nebyla to jejich hvězdná hodina a velká část Poláků se za svojí spoluúčast styděla.
Je zde připomenuta oběť Ryszarda Siwiece, který se v roce 1968 upálil na protest proti invazi do Československa a stal se symbolem odporu proti totalitě. A to jak v Česku a na Slovensku, tak v Polsku.
A jak tam tak hlasitě česko-slovensky diskutujeme, vedle nás stojí nějaký člověk, poslouchá a pozoruje. Už už to vypadalo, že nás osloví a zeptá se na něco, ale nakonec se otáčí a odchází. Nenašel odvahu.
Jdeme dále do parku Jana Twardowskiego na výstavu leteckých fotografií Varšavy 1917 až 1921. Fotky jsou zajímavé především tím, jak těžko v nich hledáme podobu současného města. Zmizely celé bloky domů, obrovský pravoslavný kostel ve středu Piłsudského náměstí, Saský palác, dokonce i celé ulice. Ještěže zůstal na svém místě Hotel Bristol, podle jeho rohové věžičky s korunou poznáme alespoň Karowou ulici. Tou se poté vydáme dolů do čtvrti Powisle. Jdeme se najíst.
SAM – neboli Kameralny Kompleks Gastronomiczny je populární podnik a je plno.
Musíme spokojit se stísněnými místy u společného stolu. V suterénu je pekárna, kam si jdeme koupit pečivo na doma. Ten žitný chléb voní úžasně.
Než nám přinesou jídlo, uvolní se pro nás samostatný stůl u okna. Jíme místní dobroty a probíráme, co se za celý týden událo. Ještě malou kávu a musíme běžet.
V 12:30 máme schůzku s průvodkyní v Muzeu nad Wisłą. Slečna Petra je doktorandka na Akademii výtvarného umění ve Varšavě. Vítá nás pěknou češtinou a informací, že o víkendu dělala svíčkovou a potřebovala by dobrý recept na houskové knedlíky! Recept přislíbíme poslat a jdeme na prohlídku.
Název výstavy je BESTIA, BÓG I LINIA neboli ¨Šelma, bůh a osnova¨ s podtitulem Umění, náboženství a tkané umění v dnešní Asii a Tichomoří.
Díla jsou velmi politická. Je to pohled na současnou historii z pohledu Asie a Tichomoří po pádu koloniálního řádu, který tu vládl po staletí.Vystavuje zde více než 50 umělců z celého regionu, včetně Kambodže, Indie, Vietnamu, Madagaskaru, Bangladéše, Filipín a Austrálie.
Naše průvodkyně Petra nám vysvětluje původ, motivaci a způsob vzniku děl.
Například….
Vietnamský umělec Truong Cong Tung vložil roli plátna do hnízda termitů a po delší době působení mravenců se plátno proměnilo v dílo, které nazval Blind Map-Slepá mapa. V tomto případě se termiti stali spolupracovníky v zajímavém uměleckém experimentu.
Garima Gupta zase zkoumala historické dokumenty pojednávající o prvních ekologických protestech.
Její práce, několik metrů velké plátno s uhlem malovanými ptáky, je výsledkem archivního výzkumu na ostrově Nová Guinea.
Vyobrazuje ostrovní ptáky, kteří byly vyhubeni evropskými kolonisty koncem 19. a počátkem 20. století. Peří ptáků bylo žádaným zbožím zdobícím luxusní šatstvo a klobouky evropské smetánky. Tento brutální obchod vyvolal jednu z prvních ekologických protestních kampaní v Evropě.
Umělkyně Malala Andrialavidrazana vytváří komplexní koláže evropských map z 19. století s fragmenty návrhů bankovek z celého světa, které obvykle ilustrují vizi vydávající země o ideální společnosti.
Velmi na nás zapůsobilo poněkud morbidní dílo Heads (Hlavy) od Thao-Nguyen Phan. Socha má podobu převrácené jutové rostliny, na jejíž větvích visí malé kovové lebky.Je to svědectví tragické události, kdy vietnamští zemědělci během japonské okupace tehdejšího Indočíny v letech 1940-1945, byli nuceni pěstovat jutu namísto rýže. To vedlo k velkému hladomoru a smrti dvou milionů Vietnamců.
Prohlídka končí a Monika si potřebuje trochu oddechnout.
My ostatní uždibujeme suchý chleba co Maruška a Mirka koupily domů. Máme hrozný hlad! Rozhodnutí je rychlé, jede se na vypůjčených kolech do LASu, restaurace kterou jsme navštívily i minulý týden.
Dáváme si polévky a dezerty, myslíme při tom na Helenku. Posílám jí fotku.
Potom už spěcháme domů na Veturilo kolech okolo řeky Visly. Je to nakonec ta nejrychlejší cesta jak se dostat z centra a ještě spálíme nějaké kalorie. Moc se nám to dnes vydařilo a těšíme se na příští Kulturní úterý.
Pro kulturní čtvrtek 18.9.2018, napsala Dana.