Fotografie z Laponska „Opowieści z krainy Saamów“ a knižní ilustrace českého výtvarníka Luboše Drtiny, to bylo k vidění v Etnografickém muzeu. Pak nás čekala druhá výstava fotografií z první poválečné dekády od nejlepších polských fotografů této doby v Domě setkání s historií.

Před vstupem na fotografie z Laponska jsme neplánovaně shlédli výstavu „Zycie domowe“. Byly tady fotografie a předměty z každodenního života.

V další místnosti se objevily v prosklené vitríně barevné šaty s čapkou, které dominovala modrá a červená barva. „Tak jsme v Laponsku“, řekl jsem. Na fotografiích se kolem nás začali zjevovat domorodí obyvatelé. Fotografie působily zajímavě až mysticky.

Zejména série bubnů s obrázkovými příběhy. Na konci výstavy jsem našel knihu v češtině s ilustracemi od Luboše Drtiny.

Po výstavě v přízemí budovy jsme neodolali pokušení na společnou fotografií.

Vyčerpalo nás to na tolik, že jsme místo druhé výstavy šli do restaurace. Jaké bylo ale překvapení, že zrovna dnes vaří až od 16:00. Po krátké poradě jsme zvolili alternativu, vyzkoušenou volbu Onggi. Tady nás čekalo další překvapení. Už nebyl bufet, ale normální nabídka. Dostavilo se velké zklamání…

Můžete se také podívat na ostatní fotografie.

Původně ani nebyl čtvrtek 18.2. v  plánu, ale jak už to chodí, když se lidé chtějí potkat a pozdílet zážitky z kulturních krás, cíl se vždycky najde a den se vydaří. Dana během chvilky vyčarovala kulturní program i s gurmánskou tečkou na závěr. Jak se to celé nakonec odehrálo?

Setkali jsme se všichni v teple domova na kávě u Dany. Otevřeli jsme diskusi na neznámé téma Kyberpunku, protože hlavní výstava VILLA STRAYLIGHT autorů Michał Frydrych, Piotr Grabowski, Kuba Bąkowski byla inspirována právě kyberpankovou „biblí“ Neuromancer. Jde o první román spisovatele Williama Gibsona, vydaný v roce 1984. Ochytřeni jsme vyrazili za hlavním cílem dne: CENTRUM SZTUKI WSPOŁCZESNEJ ZAMEK UJAZDOWSKI v parku ŁAZIENKI KRÓLEWSKIE. Bylo nás pět a tak jsme v pohodlí auta dorazili na místo.

Při procházce parkem nás Dana zlákala k návštěvě budovy PAŁAC MYŚLEWICKI. Trochu jsme se báli zámečku plného paroží, zbraní a vycpanin, ale nakonec jsme nakoukli a byli okouzleni. Tento palác byl zrekonstruován podle původních podkladů a veřejnosti otevřen teprve loni. Neviselo v něm jediné paroží, zbraň či vycpanina. Doporučuji každému, kdo do parku zavítá. Velmi citlivá rekonstrukce, malba v pastelových odstínech zelené a modré.

Zachované parkety. Vázy z Japonska i Číny. Budoár, salón s pianinem, jídelna. Palác má zajímavou historii. Mimo jiné zde probíhala i politická jednání mezi diplomaty USA a Číny. Po tomto překvapivém a podmanivém zážitku, jež nám duši pohladil, jsme přes park došli až k budově Zámku Ujazdowskego.

Výstava byla rozložena do šesti menších sálů a čekalo tam na nás několik interaktivních prvků. Silné bylo vstoupit skrze umělecké plátno komiksu, otevřít malované dveře a chytnout se lana. Ponořit se do temno temné tmy. Jediný smysl jež nám pomohl v orientaci byl hmat. Dotek s lanem. Nezbývalo než jít vpřed. Co komu běželo hlavou a jaké emoce prožíval nevím, ale tuším, že jich byla celá paleta. Po minutě nás lano vyvedlo do místnosti vymalované ostře červenou barvou. Co s Vámi udělá tento kontrast je zážitek nepřenosný a věřím, že i individuální.

Obrazy i plastiky v nás vyvolávaly potřebu bavit se o tom, co „tím chtěl asi umělec“ říci a tak jsme jen žasli nad alternativami a úhly možného vidění „reality díla před námi“. Zvichřeni emocemi a drobným konfliktem s paní kustodkou jsme zasedli k obědovému stolu v restauraci Qchnia Artysticzna. S krásným výhledem do parku a lahodným pokrmem. I tentokrát se výlet za kulturou a dobrým jídlem vydařil.

Napsala: Helča

1 2 ... 6 ►

Tentokrát v úzkém kroužku jsme navštívíli v DOMU ARTYSTY PLASTYKA  výstavy Wystawa malarstwa Wojciecha „Tut” Chechlińskiego „Kalejdoskop” a Australia – Dwa spojrzenia | Emilia Skarbek i Graham Newman. Ostaní byli pro nemoc omluveni.

Potom jsme došli do Etnografického muzea na fotografie Krzysztofa Hejke dokumentující evropské včelařství doplněné skutečnými předměty, co včelaři ke své práci potřebovali.

Cestou na první výstavu, si Dana v nějakém průchodu všimla inzerátu na jinou výstavu. Zaujalo ji to a šla po stopě jako ohař. Dovedla nás do baráku plného právníků. Koho by napadlo, že v druhém patře, něco takového bude.

Procházeli jsme dlouhou chodbou osvětlenou zářivkami, stěny z umakartu a typický zatuchlý vzduch, přesně jako si pamatujeme z našeho dětství.

Opatrně jsme našlapovali po staré podlaze a hledali ty správné dveře. Za nimi v malé místnosti se ukrývala prodejní výstava obrazů, fotografií a jiných uměleckých kousků. Dana byla nadšená!

1 2 3 ►

[mappress mapid=“11″]

Poznávací procházka začala od Foksalu, Chmielnou do Szpitalné, kde jsme obdivovali zajímavé graffiti ve dvorcích, přes  pár obchodů a galerií jako RISK made in Warsaw, TFH Concept, Lafada.

Navštívili jsme také slavnou Pijalnia Czekolady E.Wedel.

Poté jsme naháněli jednu kolegyni, která nemohla najít pro svého motorového oře místo pro odpočinek. To se povedlo až na parkovišti před Zachetou – Národní galerie umění.

Tady se nám dostalo veliké pocty, protože se paní Daně podařilo zorganizovat prohlídku s výkladem kurátora výstavy!

Jednalo se o výstavu „Sztuka w naszym wieku“ ze sbírek ING – Nadace polského umění.  

Provázel nás velmi talentovaný umělec a kurátor výstavy pan Rafał Dominik a velmi příjemný koordinátor nadace paní Kamila Bondar. Jejich výklad byl excelentní.

Každé dílo bylo krásně vysvětleno a dotazy zodpovězeny k naší spokojenosti.

Plni zážitků končíme výstavu v galerijní restauraci.

1 2 ►

V očekávání budoucích dojmů jsme vstoupili do budovy Muzea země PAN. Místní pracovnice nás rázně zastavila a chtěla vidět platné vstupenky. To bylo překvapení, vždyť je přece čtvrtek. Kontrovala informací, že tady je volný vstup pouze v neděli. Poslušně jsme vypochodovali z budovy do protější, kde byla pokladna. Trochu nepraktické, ale nevadí.

Při druhém pokusu byla paní už milá a umožnila nám odložit kabáty na věšáky. První část výstavy byla samostatná výstava Mineralogická abeceda. Bylo zde k vidění hodně kamenů až po diamanty a nějaké prastaré kosti.

Poté se pokračovalo výstavou barevných fotografií Krzysztofa Machowskiego z oblasti Terasy Yuanyang z provincie Yunnan a rýžové pole Longji Titian z provincie Guangxi.

Postupně  jsme procházeli jednotlivé fotografie přírody a lidí pořízené teleobjektivem umělce a živě je komentovali. Jeden byl pověšen vzhůru nohama.

Hned jsme vznesli dotaz na paní kustodky, jestli to pan autor ví, že mu stromy padají dolů.

Moc nám nevěřila, nedovedla na to odpovědět. Asi je placená za něco jiného.

Po procházce kolem vojenského muzea jsme došli do Leica Gallery. Bylo tady pár fotografií mladého umělce zakomponovaných do obrazů.

Nakonec jsme zakončili naši pouť v japonské restauraci Uki Uki. Výborná udon polévka s volitelnou přílohou nás potěšila.

Jako zákusek byla společná midori zmrzlina. Prostě fantazie!

1 2 ... 5 ►