Tak už je to tady. Konečně jedeme domů, do česka. Jako idelání dopravní prostředek pro více než jednoho člověka, se mi jeví auto. Po kouknutí do mapy, jsem usoudil, že nejrychleji to bude po dálnicích. Ani jsem nevěděl, že v Polsku mají tolik dálnic. Z doslechu jsem slyšel, že jich moc nemají a proto jezdí u nás jako závodníci. Něco jako češi, kteří jedou přes Německo a některé úseky, které mají neomezenou rychlost, drtí nohou s pedálem u podlahy.

Ráno v neděli, něco po 5:00 jsem spustil gps navigaci, cíl Praha. Byl to dobrý start, aut málo, většinou jen taxikáři. Hlas plechové paní v navigaci sice občas říkal do leva, ale šipka na mapě ukazovala do prava. Asi to byl ranní test inteligence. Přesto jsem se poměrně snadno vymotal z Varšavy a najel na dálnici S8 – E67 směr Ostrava.

Před Piotrków Trybunalski jsem měl zahnout doprava na silnici 91 směrem na Lódź. Koukám na cedule před sebou, koukám na děti v zrcátku… a nenápadný sjezd jsem minul. No nic, jedu dál, cesta pokračuje.  Koukám rychle do mapy a provádím přepočet trasy, stejně jako plechová paní v navigaci. Nastavím směr Wroclaw. Sjedu na silnici 74 a pomalu přes vesničky směřuji do města Wieluń. Asi po hodině pomalé jízdy, dostávám křeče do nohy. Už mi ta rychlost max 50km/h, 40km/h a 30km/h leze krkem. Netrpělivě očekávám nájezd na autostrádu S8 – E67. Když se to konečně daří, mocně šlápnu plynový pedál a uháním jako o závod.

Okolo Wroclawi přejíždím na A8 a později na E40 směrem na Zgorzelec. Jsem za půlkou cesty. Silnice ubíhá hladce, mám čas přemýšlet, jak pojedu dál. Ideální bude sjet za Zgorzelcem doleva na silnici číslo 30 a později silnicí 355 na přechod Zawidów. Odtud, už v Čechách, přes silnici 13 do Frýdlantu, dále po silnici 35 na Liberec, potom E442, E65 přes Mladou Boleslav až do Prahy. Téměř ideální cesta.

Ale ne, jsem přeci na výletě a odvážně opouštím autostrádu sjezdem na silnici číslo 5. Přes město Strzegom si to mířím do města Kamienna Góra. Pozoruji domečky ve stylu německé předválečné architektury nepravidelně rozesety v kopcovité krajině. Je to oku příjemná změna od pohledu na samou rovinu. Blížím se k domovu. Přes hraniční přechod Lubawka, dále po silnici číslo16 směr Trutnov, Jíčín, kolem oblíbených Prachovských skal, Mladou Boleslav až do Prahy.

Odhadem asi 10 hodin zážitků.

Obrázek. Tam kde končí cesta, mi došla v navigaci baterie.

V dnešní době se mluví o Internetu, jako o dalším mediu nebo vědecké revoluci a že je hlavně všude a dostatečně rychlý. Tolik teorie. Mám různou zkušenost s jeho kvalitou, tedy se stabilitou, rychlostí a latencí.

Od paní majitelky, jsem dostal tip na spolehlivou firmu poskytující Internetové spojení. Byla to firma Orange PL. Našel jsem si její stránky ještě doma. Nenechal jsem se odratit nemožností si zvolit anglický jazyk, tedy jiný než Polský a přes Oferta – Internet – Stacjonarny jsem došel na tuto stránku.

Zajásal jsem radostí „že by optický Internet 300Mb/s?“. Přes menu „Sprawdź“ jsem pokračoval dále,  zadal jsem adresy nového byliště a čekal na ověření.

Když ani po hodině se nic nestalo, prostě stránka stále něco měřila nebo kontrolovala, ovšem bez viditelného výsledku, přestalo mě to bavit.

Už tady konečně druhý den prší. Je to prý vzácné, obecně totiž ve Varšavě prší málo. Hned ráno jsem vyvezl auto z přístřešku vedle domu na ulici, ať si taky užije. Je dost špinavé, proud vody z oblohy odvede dobrou práci.