Centra Sztuki Wspoł

Původně ani nebyl čtvrtek 18.2. v  plánu, ale jak už to chodí, když se lidé chtějí potkat a pozdílet zážitky z kulturních krás, cíl se vždycky najde a den se vydaří. Dana během chvilky vyčarovala kulturní program i s gurmánskou tečkou na závěr. Jak se to celé nakonec odehrálo?

Setkali jsme se všichni v teple domova na kávě u Dany. Otevřeli jsme diskusi na neznámé téma Kyberpunku, protože hlavní výstava VILLA STRAYLIGHT autorů Michał Frydrych, Piotr Grabowski, Kuba Bąkowski byla inspirována právě kyberpankovou „biblí“ Neuromancer. Jde o první román spisovatele Williama Gibsona, vydaný v roce 1984. Ochytřeni jsme vyrazili za hlavním cílem dne: CENTRUM SZTUKI WSPOŁCZESNEJ ZAMEK UJAZDOWSKI v parku ŁAZIENKI KRÓLEWSKIE. Bylo nás pět a tak jsme v pohodlí auta dorazili na místo.

Při procházce parkem nás Dana zlákala k návštěvě budovy PAŁAC MYŚLEWICKI. Trochu jsme se báli zámečku plného paroží, zbraní a vycpanin, ale nakonec jsme nakoukli a byli okouzleni. Tento palác byl zrekonstruován podle původních podkladů a veřejnosti otevřen teprve loni. Neviselo v něm jediné paroží, zbraň či vycpanina. Doporučuji každému, kdo do parku zavítá. Velmi citlivá rekonstrukce, malba v pastelových odstínech zelené a modré.

Zachované parkety. Vázy z Japonska i Číny. Budoár, salón s pianinem, jídelna. Palác má zajímavou historii. Mimo jiné zde probíhala i politická jednání mezi diplomaty USA a Číny. Po tomto překvapivém a podmanivém zážitku, jež nám duši pohladil, jsme přes park došli až k budově Zámku Ujazdowskego.

Výstava byla rozložena do šesti menších sálů a čekalo tam na nás několik interaktivních prvků. Silné bylo vstoupit skrze umělecké plátno komiksu, otevřít malované dveře a chytnout se lana. Ponořit se do temno temné tmy. Jediný smysl jež nám pomohl v orientaci byl hmat. Dotek s lanem. Nezbývalo než jít vpřed. Co komu běželo hlavou a jaké emoce prožíval nevím, ale tuším, že jich byla celá paleta. Po minutě nás lano vyvedlo do místnosti vymalované ostře červenou barvou. Co s Vámi udělá tento kontrast je zážitek nepřenosný a věřím, že i individuální.

Obrazy i plastiky v nás vyvolávaly potřebu bavit se o tom, co „tím chtěl asi umělec“ říci a tak jsme jen žasli nad alternativami a úhly možného vidění „reality díla před námi“. Zvichřeni emocemi a drobným konfliktem s paní kustodkou jsme zasedli k obědovému stolu v restauraci Qchnia Artysticzna. S krásným výhledem do parku a lahodným pokrmem. I tentokrát se výlet za kulturou a dobrým jídlem vydařil.

Napsala: Helča

1 2 ... 6 ►