Coming out 2019

Dnes jsme se sešly v tomto kalendářním roce naposledy (chyběly jen Lenka s Danou J.- tak to zase o hodně přišly…).

Předvánoční setkání bylo netradičně v úterý a hlavně netradičně se srazem u Lucky doma. Tradiční už ale byla dobrá nálada, důležité diskuze, výborné pohoštění (včetně cukroví) a výpravy za kulturními zážitky zakončené výborným obědem.

11. ročník výstavy COMING OUT je umělecký projekt, který se již stal součástí kulturního kalendáře Varšavy – a třetím rokem i součástí naší.

Akademie výtvarných umění ve Varšavě na něm prezentuje nejzajímavější diplomové práce (celkem 33 diplomů) svých absolventů z oboru malba, sochařství, grafika, konzervace a restaurování uměleckých děl, interiérová architektura, design, mediální umění, scénografie a správa kultury.

Práce jsou vždy představeny na netradičním jedinečném prostoru, letos je to na ploše téměř 3 000 m2 v  ještě nedokončené části kancelářské budovy Wola Retro – v místě, kde se historie setkává s moderností.

Všechny práce popisovat nebudu – některé nás zaujaly více, některé se zdály až moc jednoduché, aby byly vrcholem studia takovéto školy („telefony“), někteří mladí vypadali, že prožili v dětství asi dost velké trauma („život a smrt s nafukovacími balonky“ nebo „sexuální orgie na seně“).

Nej za naší českou komisi je asi práce nazvaná Osamělost.

Autor chtěl zobrazit dva světy, ve kterých v podstatě každý den žijeme – na straně jedné je to dav (bzučící množství lidí), na straně druhé pak vnitřní svět každého člověka. Žijeme mezi lidmi, míjíme je každý den, trávíme čas na stejných místech. Projíždíme kolem lidí, ale vidíme jen siluety, někdy pozornost upoutá detail. Statistiky však uvádějí, že jeden ze čtyř lidí se cítí osamělý a není tu nikdo, s kým by si pohovořil o důležitých věcech.

Moje osobní další nej byla i práce studentky sochařství nazvaná Nomada. Různé krychle ze dřeva, které mohou být libovolným způsobem pospojovány jako výraz cesty, putování. Nastavení mohou být podle slov autorky libovolná – v závislosti na prostoru, světle, emocích nebo temperamentu. Moje osobní spojení bych pojala jako stolky do nějaké kavárny, u kterých je příjemné posedět a s přáteli si popovídat.

U příjemného stolku jsme dnes náš společný den začali, u dalšího příjemného stolu s výborným jídlem v japonské restauraci Shoku i společný den končíme.

Vše opět na výbornou, díky za to! 

 

Další fotografie z této akce ZDE.

Příspěvek k akci konané 10.12.2019 napsala Monika.