Venku byla zima a nevlídně, vůbec nás to dnes nelákalo na procházku po městě. Zůstaly jsme tedy v teple u čaje a kávy a s neobvyklým zpožděním jsme vyjely autem do Muzea nad Wislou. Tam jsme si již před vánočními prázdninami domluvily dokončení prohlídky po výstavě NIEPODLEGŁE.
Prosinec 2018-leden 2019
Paní Jolanta, naše průvodkyně, která na nás již v pravé poledne čekala, je neobyčejná žena. S velkou bravurou a znalostí věci nás přímo vtáhla do životů neobyčejných žen, které byly tvůrkyněmi či inspirací vystavených děl.
Týkala se jak osobností s polskými kořeny (Růža Luxemburgová), tak i statečných bojovnic za nezávislost z Afriky, Chorvatska či Španělska. Byla to vlastně taková kulturní přednáška o dějinách umění a geopolitice minulého století. Moc zajímavé.
Část výstavy byla věnována tématu v Polsku více než aktuálnímu – potratové politice. 
Jadwiga Sawicka, God’s Eye / Woman’s Body,
Díky dílům Fridy Orupabo víme o otci moderní gynekologie doktoru Jamesovi M. Simsovi a jak velkou cenu při jeho objevech musely zaplatit černé otrokyně, které používal jako ¨pokusné subjekty“. Velmi znepokojující.
Plakát od Sanji Iveković nás zase přivedl k tomu, proč téměř nikdo neví o tom, kdo byly ženy Solidarity, které celé hnutí dlouhá léta udržovaly a podporovaly.
V díle Gen XX zase autorka poukazovala na zapomenuté hrdinky druhé světové války, partyzánky a vojačky. Jejich jména a osudy dala do kontextu s dnešními idoly – supermodelkami.
Po dvouhodinovém poutavém výkladu už nám hlasitě kručelo v žaludku, takže jsme poslední část výstavy jenom rychle prolétly, poděkovaly paní Jolantě a utíkaly se najíst do nedaleké Pizzerie Boscaiola. Jídlo bylo výborné a rychlé, což bylo dobře, protože jsme už spěchaly za našimi dalšími povinnostmi.
Pro kulturní čtvrtek 15.1.2019, napsala Dana