Muzeum na Visle a výstava Daniela Rycharskiego

Začátek jara a především březen je pro nás již tradičně měsícem oslav, a tak jsme si i dnešní ráno u kávy a čaje osladili narozeninovými dortíky. Což se vlastně ukázalo jako velmi dobrá strategie, protože nakonec dorazili i ti, co chtěli přijet až na výstavu.

Během bujaré konverzace panovala jako vždy velmi veselá nálada.

Po čase jsme opět zavítali do Muzea moderního umění na Visle poblíž našich oblíbených zahrad Univerzitní knihovny.

Všichni jsme se těšili na prohlídku s paní kurátorkou Jolantou. Nejen, že jsme si ji oblíbili, ale především jsme pochopili, že si z výstavy odneseme daleko více poznatků a mnohá skrytá fakta nám tak nezůstanou utajena. Velkým překvapením pro nás bylo, že si na nás paní Jolanta přibrala posilu. Databáze našich oblíbených průvodce se tedy opět rozšířila.

Naším dnešním kulturním cílem byla výstava “Daniel Rycharski: Fears”.

Výstava s barvitým výkladem nás přivedla hned na začátku k zamyšlení, jak obohacující je skutečnost, že jsme každý jiný. Přesto je v lidech, obzvláště na malých městech či vesnicích, stále silně zakořeněna řada předsudků. Nejen že to stále mnozí nechtějí vidět, ale odmítají o tom i diskutovat. Není těžké žit na polské vesnici a být silně věřící. Přiznat ovšem v této kombinaci že jste gay, vyžaduje stále velkou dávku odvahy.

Daniel Rycharski začal svou tvorbu po studiích ve své rodné vsi Kurówko a to vesnickým street artem. Vyobrazováním hybridních zvířat na zdi domů, stodol a autobusových zastávek.

Svá součastná díla tvoří mnohdy z nepotřebných nebo zapomenutých předmětů, zrovna tak jako z předmětů, které se staly “svědkem” nejpohnutějších lidských příběhů a neštěstí. Jedním z jeho hlavních námětů je život na vesnici.

  • Postel s křížem, jako symbol života i hříchu ve společnosti, která jinakost nepřijímá, s podtextem “Bez spravedlnosti není solidarity”.
  • Kříže oděné do částí oděvů osob s různou sexuální orientací a instalované jako skupina strašáků používaných na polích k plašení divoké zvěře.
  • Obří neustále rezavějící kolo na řezání kamene s úžasným nápisem “Budeš spasen, pokud budeš žít v pravdě. Pokud ne, bude místo tebe spasen někdo jiný”.
  • Kříž vyrobený z větví stromu, pod kterým ukončily život dvě mladé ženy, zřejmě kvůli negativní reakci okolí na jejich sexuální orientaci.
  • Socha přemýšlejícího rolníka, sedícího na nádobě na mléko na pojízdné plošině. Inspirací byla grafika Albrechta Durera.

K vidění toho bylo mnohem více, ale myslím, že není účelem vyjmenovat vše. Důležité je, že nás to přivedlo opět k zamyšlení. Není náhodou důležitější, jak žijeme, co činíme pro druhé, dokážeme si naslouchat a pomáhat? Čeho se vlastně bojíme my, naše okolí, společnost, ve které žijeme? Zjednodušeně řečeno rozhodně nás to nenechalo chladnými.

U východu na nás čekalo ještě milé překvapení, možnost vyfotografovat se s autorem výstavy.

Na závěr jsme dostali milé pozvání na nadcházející výstavu, tentokrát by měl být tématem feminismus. Už se všichni těšíme na explozi našich názorů a komentářů.

Následoval výborný oběd v Dziurce od klucza. Co to znamená, všichni víme a netřeba dalšího komentáře Snad jen, že u teplé polévky jsme pozorovali z okna, jak začíná sněžit.

Závěrečné hodnocení: Dáváme z pěti možných – šest hvězdiček :)

Pro Kulturní čtvrtek 26.3.2019 napsala Margita

1 Response

Napsat komentář