Poslední krátkou zastávkou před návštěvou muzea Polin byl pomnik Williho Brandta, německého politika, kancléře z let 1969 – 1974 a držitele Nobelovy ceny za mír z roku 1971. Na pomníku je vyobrazen Willi Brandt klečící u pomníku obětem varšavského gehtta, jehož fotografie z této události obletěla svět a znamenala přelom v napjatých německo-polských vztazích stejně, jako poté následující podpis smlouvy o uznání polských hranic Německem. Jeho citát „Demokracie nesmí jít tak daleko, aby se v rodině hlasovalo, kdo je otec“ mezi námi vyvolal diskusi.
Pro některé z nás první ale pro mnohé několikátá návštěva muzea Polin byla vyvrcholením naší dnešní kulturní výpravy.
Muzeum s název „Polin“, což v jidiš znamená „Polsko“ a v hebrejštině vyjadřuje pobídku „zde můžete spočinout“, je v nádherné nové budově, která je dílem finských architektů Rainera Mahlamakiho a Ilmara Lahdelmy. Fasádu budovy ozvláštňuje nepravidelný vchod do hlavni haly, který ma údajně symbolizovat přechod Židů přes Rudé moře a také zlom v židovských dějinách způsobený holocaustem. V osmi galeriích se každý z nás vydal svým vlastním směrem a tempem poznávat tisícileté dějiny Židů v Polsku. Nebylo v našich silách projít si muzeum celé, a tak se na toto místo zajisté vrátíme ještě několikrát.
Dobrým společným obědem a kávou v prověřené restauraci přímo v muzeu jsme dnešní výlet zakončili.
Napsala pro kulturní čtvrtek 13.10.2016: Margita
Nekteri jsou holt predurceni svym rodnym jazykem vladnout a ozvlastnit nase zazitky o dalsi uroven a rozmer. Dekuji Margitko tvuj poeticky a precizne faktograficky komentar mi umoznil prozit si vychazku jeste jednou z jine perspektivy a moc jsem se pobavila. Fotky jsou opet mistrne a zachycuji paradni pocasi i skvelou atmosferu… Barvy podzimu i nizke slunicko musi fotografy bavit samy o sobe. Tesim se na dalsi setkani, komentare a obrazky. Helca
Hezky clanek, krasne fotky. Bajecne vystizeni atmosfery. diky Dana