Muzeum Polské Wodky

Po dvou týdnech, kdy byla Dana mimo Varšavu, a my jsme čas zaplnily výšlapem po Konstancinu a lekcí hormonální jogy, jsme se opět rády sešly v Trustawiecké. Klasicky jsme probraly co nás potkalo, co potkalo naše děti a naše blízké i méně blízké a s radostí, jako vždy, jsme vyrazily do sychravého počasi směr Praga. 
V plánu bylo Muzeum Polské Wodky, jak jsme se těšily. Otázkou bylo, zda je v ceně zahrnuta ochutnávka či nikoli a jestli pít či nepít. Na vstupních dveřích muzea, ktere leží v příjemném areálu Centra Praskiego Koneser, se skvěla cedulka, že 4.12. je otevřeno od 14h, bylo 11h. Po marném přesvědčování, že jedeme z Prahy, jsme byly z muzea slušně vykázáni, že před 14h máme smůlu. 
To nás samozdřejmě neodradilo a hned v areálu jsme si našly výstavu absolventů Akademie výtvarných umění, Coming out.

Každou z nás něco zaujalo, mě nejvíc postel, okolo které bylo spoustu prstů, trochu strašidelné, ale proč ne. Emoce to vyvolalo, jako z hororu. Margitce se zase libila podivná soustava lanek a provázků, která padala do oleje….zvuk ji připomínal děti v kalužích, trochu méně hororová představa. Monice se libil autoportrét slečny, která byla ukryta v popodivné záplavě molitanu a látek a za zpěvu to všechno otrhala a dostala se až k sešité figuríně. Zpěv nám přišel zvověstný a celé to působilo dost ponuře. Prostě pro každého něco.

Dana by ještě ráda do Muzea Pragi, ale byla umluvena, že je čas jit jíst.

V plánu byla krásná restaurace Zoni, kde visely vánoční stromečky ze stropu, byly tam kotle jako v pekle, kde byla spousta neotřelých dekorací a kde se připravovala firemní akce, takže jsme byly vykázány o dům dál. Doslova. Restaurace byla hezká, personál příjemný, okurková polévka zajímavá a hlavní jídlo lahodné, leč porce spíše dětská. Naštěstí jsme měly jsme vyhlídnutý podnik o kousek dál na dezert, vešly jsme a vzapětí jsme vyšly, protože interiérem se nesla nevábná vůně kanálu! Nevzdáváme to a vyrážíme do Pijarni czekolady, kterou jsme zahlédly poblíž. Našly jsme, ještě nejsou v provozu. Nevadí, vyrážíme směrem na Saskou Kepu, je to cestou….minuly jsme a hurá přes most. Myšlenka na dezert nás neopouští, kavárna do které jsme zamířily se změnila na restauraci, zkoušíme Dziurku od klucza, plno…..Kafka, tam konečně dostáváme vytoužený zákusek a kávu. 
Podle plánu to tentokrát nevyšlo, ale náladu nám to rozhodně nezkazilo. 

Pro kulturní čtvrtek 4.12.2018, po kávičce, napsala Mirka………v 1.30 ráno:)).

Můžete se také podívat na ostatní fotografie

1 Response

  1. Moc trefně napsané! Dlouho budeme vzpomínat na okurkovou polévku.

Napsat komentář