Po dvou týdnech, kdy byla Dana mimo Varšavu, a my jsme čas zaplnily výšlapem po Konstancinu a lekcí hormonální jogy, jsme se opět rády sešly v Trustawiecké. Klasicky jsme probraly co nás potkalo, co potkalo naše děti a naše blízké i méně blízké a s radostí, jako vždy, jsme vyrazily do sychravého počasi směr Praga.
V plánu bylo Muzeum Polské Wodky, jak jsme se těšily. Otázkou bylo, zda je v ceně zahrnuta ochutnávka či nikoli a jestli pít či nepít. Na vstupních dveřích muzea, ktere leží v příjemném areálu Centra Praskiego Koneser, se skvěla cedulka, že 4.12. je otevřeno od 14h, bylo 11h. Po marném přesvědčování, že jedeme z Prahy, jsme byly z muzea slušně vykázáni, že před 14h máme smůlu.
To nás samozdřejmě neodradilo a hned v areálu jsme si našly výstavu absolventů Akademie výtvarných umění, Coming out.
Každou z nás něco zaujalo, mě nejvíc postel, okolo které bylo spoustu prstů, trochu strašidelné, ale proč ne. Emoce to vyvolalo, jako z hororu. Margitce se zase libila podivná soustava lanek a provázků, která padala do oleje….zvuk ji připomínal děti v kalužích, trochu méně hororová představa. Monice se libil autoportrét slečny, která byla ukryta v popodivné záplavě molitanu a látek a za zpěvu to všechno otrhala a dostala se až k sešité figuríně. Zpěv nám přišel zvověstný a celé to působilo dost ponuře. Prostě pro každého něco.
Dana by ještě ráda do Muzea Pragi, ale byla umluvena, že je čas jit jíst.
Podle plánu to tentokrát nevyšlo, ale náladu nám to rozhodně nezkazilo.
Pro kulturní čtvrtek 4.12.2018, po kávičce, napsala Mirka………v 1.30 ráno:)).
Moc trefně napsané! Dlouho budeme vzpomínat na okurkovou polévku.