Sychravé počasí dnešního rána a pomalu se měnící barvy listí na stromech. Někdo to sice nerad slyší, ale podzim se nám nezadržitelně dere do dveří.
Po jednom dřivějším nevydařeném pokusu o návštěvu jsme dnes zamířili do vězení Pawiak.
Muzeum vězení Pawiak ve Varšavě patří do smutné puzzle skládanky námi navštěvovaných s válkou spojených míst.
Expozice muzea je rozdělena do několika částí. Historie Pawiaku začíná jíž v roce 1829, kdy se objevily první návrhy na jeho vybudování. Varšava v té době patřila do ruského záboru.
Rovněž v období polského samostatného státu, tedy po 1. světové válce, byl Pawiak politickým vězením.
V období nacistické nadvlády v roce 1940 se stal Pawiak věznicí Gestapa. Většina vězňů byla odsud deportována do koncentračních táborů. Nenávist Poláků sílila a v ulicích se stále častěji objevovaly nápisy „Pawiak pomscimy“. V létě roku 1944 bylo vězení německými vojáky vyhozeno do povětří ve snaze zničit důkazy o hrůzných činech za jeho zdmi.
Součastný Pawiak je postaven na původních základech. U vchodu je velmi výstižně použita originální část ze vstupní brány. Kovový odlitek stromu na vstupním nádvoří dnes připomíná kmen stromu, který se v ruinách až neskutečně symbolicky zachoval.
Ponurá atmosféra cel a vystavených v troskách nalezených osobních věcí vězňů si na naší náladě vybrala svou daň.
Během prohlídky první části expozice jsme pochopili, že plánováná návštěva dalšího muzea je dnes z časových i emocionálních důvodů opravdu nad naše síly.
V jedné z místností nás upoutal plakát na film Jerzego Hoffmana, který ještě neznáme „1920 Bitwa Warszawska“ z roku 2011. Možná by se mohl stát pro někoho tipem na jeden z dlouhých podzimních večerů.
Oběd ve skvělé restauraci Thaisty nám všem zvedl náladu. Při pozorování kuchařského umu jsme se snad i něčemu přiučili. Menší rozčarování zavládlo v okamžiku, když jsme zjistili, že během zdatného přehazování masa a zeleniny na pánvi přímo před námi se dá stihnout i sledování
mobilních telefonů.
Myšlenka, jak sledují při vaření jednotlivé recepty a postupy nás trochu zneklidnila, a tak naše zvědavost a fantazie nabraly obrátky. Pravda, výhled do kuchyně tím byl trochu degradován, ale na druhou stranu bylo vidět, že i muži dokážou dělat více věcí najedou. Ovšem samotnému jídlu se vytknout nedalo opravdu vůbec nic. Pro Kulturní čtvrtek napsala Margita