28.5.2019
VELKÝ VARŠAVSKÝ SEN
Konečně se splnil můj osobní VELKÝ VARŠAVSKÝ SEN – jely jsme turistickým autobusem hip on-hip off!
Byl krásný, červený, dvoupatrový se zasouvací střechou a milým řidičem ve slušivé uniformě.
Sraz nebyl tentokrát u Dany- musela do Prahy a prý ji to moc mrzelo, že nemůže jet také- ale sešly jsme se na přání Mirky v čokoládovně Wedel- no a ta se bohužel také na poslední chvíli omluvila, protože ji onemocněl synek.
Jinak vše dokonalé.
Vybraly jsme nejbližší pobočku Wedelu k zastávce autobusu a užívaly si čokolády https://www.wedelpijalnie.pl/pl. Nejvíce otestovala asi Lucka, která je na čokoládě přímo závislá (a je z nás nejhubenějšší!).
Byl krásný, červený, dvoupatrový se zasouvací střechou a milým řidičem ve slušivé uniformě.
Sraz nebyl tentokrát u Dany- musela do Prahy a prý ji to moc mrzelo, že nemůže jet také- ale sešly jsme se na přání Mirky v čokoládovně Wedel- no a ta se bohužel také na poslední chvíli omluvila, protože ji onemocněl synek.
Jinak vše dokonalé.
Vybraly jsme nejbližší pobočku Wedelu k zastávce autobusu a užívaly si čokolády https://www.wedelpijalnie.pl/pl. Nejvíce otestovala asi Lucka, která je na čokoládě přímo závislá (a je z nás nejhubenějšší!).
Před 12 hodinou už čekáme jako první na zastávce – jak jsme ale později zjistily na rozpise jízd, pojedeme až ve 12.40. Nevadí, aspoň “chytnem” dobrá místa, za námi už také čeká skupina Indů a přicházejí další turisté.
Celé natěšené vyhlížíme náš autobus. Máme krásná místa nahoře na patře s otevřenou střechou a nastavujeme si sluchátka.
Autobus jede po dvou okruzích- nás dnes čeká modrý na trase Palac Kultury a Nauky – Muzeum Powstania Warszawskiego – Muzeum Zachęta – Stare Miasto – Plac Zamkowy – Muzeum Chopin – Plac Trzech Krzyży – park Lazienki.
Lístek platí na 24 hodin, tak se dokonce domlouváme na další den na okruh červený- ten vede i na druhou stranu řeky Visly na Pragu a vrací se pak okolo židovského muzea Polin.
Fotíme, pozorujeme, posloucháme zajímavé informace o Varšavě ze sluchátek- no a hlavně si spojujeme místa, která jsme už osobně navštívily a lépe poznaly.
Upřímně- osobně jsme myslela, že si “to” spojím více, ale asi bych musela jezdit častěji a to by už se mnou holky nedaly…Ale i tak už dnes (aspoň tedy myslím) trefím k zelené budově Nejvyššího soudu nebo k muzeu Varšavského povstání. Do Polinu si zatím netroufnu.
Stíháme i trochu pozdní oběd- v restauraci Bravo eat&drink, kde sice celkem dobře vaří, ale ruší nás hlučná hiphopová muzika. I když jsme tu sami a pan majitel také není, nemůže ji obsluha vypnout- je to příkaz z vedení, prý aby se vzájemně neodposlouchávali hosté od vedlejších stolů. Moc nechápeme…a další den raději obědváme jinde, ve fast foodu v obchodním centru Zlote terasy (no zas tak špatné to ale nebylo..).
Za všechny, které byly na této turistické “atrakci” mohu říci, že to bylo super, užily jsme si to. Je zajímavé vidět známá místa zase z jiného pohledu. A jak řekla Petra, připadala si chvíli jak na dovolené.
Pro Kulturní čtvrtek napsala Monika.
Zde si můžete prohlédnout další fotografie z této akce.
Muzeum na Visle a studentská soutěž
14.5.2019
Dnes jsme se jako obvykle sešly na ranní kávičku a čaj u Dany a jelikož jsem to byla tentokrát já, kdo byl čerstvě o rok starší, tak jsem přinesla můj oblíbený jahodový dort a něco na přiťuknutí?. Témata byla poněkud vážnější, ale zato velmi zajímavá. A jelikož jsme měly domluvenou průvodkyni v Muzeu moderního umění na Visle až na dvanáctou hodinu, tak jsme toho probraly celkem dost?.
Počasí nám moc nepřálo, ale to nám náladu nezkazilo. Před muzeem na nás již čekala moje milá kamarádka – skoro sousedka Petra, která se k nám dnes přidala poprvé. A tak se na ni dámy již těšily, především na to, jak ji vyzpovídají ?. Ale jelikož nám hned začala prohlídka, tak to musela děvčata nechat až na oběd.
Ujala se nás opět „naše“ průvodkyně paní Jolanta a informace doplňoval i pan Cesare. Moderní umění není úplně můj šálek kávy a tak jsem velmi ocenila, že jsme měly prohlídku komentovanou znalci.
Dnešní výstava byla pojata jako studentská soutěž roku 2019, tudíž nás čekaly výtvory mladých umělců a umělkyň. Nejprve jsme se dozvěděly pár informací o minulé výherkyni této soutěže a o jejím díle. Dalším a tudíž prvním exponátem této nové soutěže byla jakási školní židle stojící na podlaze v podivně překrouceném obráceném stavu a tak se nám naskytl pohled na spoustu žvýkaček přilepených na spodní části sedátka. Některé z nás si hned vybavily, jak se i ony samy během studentských let zbavovaly stejným způsobem svých žvýkaček. Nicméně pro mnohé z nás to byl pohled poněkud nechutný, proto jsme raději přešly k dalšímu dílu, kterým byly tři obrazy vytvořené z molitanu představující lidské tělo. Poté jsme se přesunuly k třístěnnému objektu, ve kterém byl světle žlutý písek, v něm zapíchnutý černý kůl a na jedné stěně dva stejné černě zarámované žluté obrazy. Obraz se jmenoval Meeting point a některé z nás si dovedly představit se na písku uvelebit v plážovém lehátku a třeba i čekat na nějaké to setkání. Zajímavým bodem byly ovšem bazénové schůdky umístěné v písku na okraji díla, které nám poněkud narušovaly představu pláže a moře. A tak to asi mělo být. Jiný exponát nás pak zavedl do našeho dětství, když před námi stála klasická obývací stěna z dob komunismu, plná zarámovaných fotek a dalších drobností z té doby. Toto dílo mělo poukázat především na sousedské vztahy, které byly dříve vřelejší a intenzivnější, zatímco v dnešní době se mnozí sousedé sotva pozdraví. Velmi negativně jsme ale vnímaly videoexponát, který zachycoval tělo nahého muže ležícího na břiše v trávě a jehož ruku do krve a do masa ohlodávala malá sýkorka. No, sice zajímavá, ale dosti odpuzující představa splynutí člověka s přírodou. Všechna díla jsme si bohužel prohlédnout nestihly a ani já jsem se tu nezmínila o všech, co jsme viděly a probraly. Čas nás nemilosrdně tlačil dál směr oběd a tak jsme se v lehkém dešti vydaly svižným krokem do restaurace LAS, kde jsme si jako obvykle pochutnaly. Ještě jsme probraly dojmy z výstavy plus pár dalších témat a kolem třetí hodiny opět nastalo loučení a návrat k našim dětičkám.
Pro Kulturní čtvrtek napsala Lucie.
Májová návštěva botanické zahrady Powsin.
Chladné, ale přesto slunečné májové ráno nás vylákalo na procházku do botanické zahrady v Powsině. Prohlídku zahrady jsme začali tradičně čajem, kávou a sladkou tečkou. Nejen proto, že bylo potřeba sfouknout další narozeninovou svíčku, ale zároveň získat příležitost poctivě ohodnotit místní kavárnu. Myslím, že nezklamala.
Slunečné počasí přidalo na kráse všem kvetoucím rostlinám, stromům i keřům. Protože je květen, zahradu zdobí především všemi barvami rozkvetlé pěnišníky neboli azalky a rododendrony, tedy národní květina Nepálu. Vůně byla omamná, ale té syté růžové barvy prý bylo místy trochu moc. Naše oko potěšila i procházka skleníky s tropickými a subtropickými rostlinami. Banány, citróny, mandarinky, bromélie, kaktusy, ibišek, kamélie i masožravé rostliny nás nadchly svým vzrůstem.
První zmínky o tamní botanické zahradě pochází již z roku 1928, tudíž některé dřeviny budou mnohé pamatovat.
A pro zájemce upozornění, hledají zahradníky.
Na oběd jsme vybrali strategické místo pro další přemístění, tedy Milanovo.
Jídlo bylo výborné, jen slečna servírka se do nás na závěr trochu nepříjemně zakousla. Ještě štěstí, že jsme duše velkorysé. Nechme plavat, co bylo, a těšme se na to, co bude. Příště totiž začínáme překrásným a zajisté výtečným jahodovým zákuskem, těšíme se už teď!
Pro Kulturní čtvrtek napsala Margita
Můžete se podívat i na další fotografie.
Niewidzialna wystawa Warszawa
- dubna
Po občerstvení u Dany, jsme zamířily autem do centra na procházku po čtvrti Ochota, kde se probouzelo jaro a trochu netradičně nás už před výstavou čekal oběd v restauraci Grand Kredens.
Niewidzialna Wystawa je skutečně zážitek. Moc se nám tam líbilo a dojmy byly nepřeberné.
Zbyl i čas na zákusek a kávičku v Trattoria da Antonio, kde jsme vše ještě probraly v denním světle. Další úspěšné kulturní úterý za námi.
Pro Kulturní čtvrtek 16.4.2019 napsala Mirka
Zde si můžete prohlédnout fotografie z této akce.