Dnešní kulturní úterý jsme si opět zpříjemnily kávou a čajem u Dany a teprve pak jsme vyrazily do Národního muzea ve Varšavě
Mirka bohužel tentokrát nedorazila a tak přišla o prohlídku výstavy Krzycząc: Polska! Niepodległa 1918. Prováděla nás mladičká a sympatická průvodkyně. Výstava byla zorganizovaná na počest 100letého výročí získání nezávislosti Polska.
Jejím hlavním záměrem bylo konfrontovat historické i politické události před 1. světovou válkou, během ní a po ní napříč všemi třemi částmi polského území – v Rusku, Rakousko-Uhersku a Prusku. Toto rozdělení zachycoval například obraz Panny Marie s Ježíšem, který měl v srdci zabodnuté tři kopí a jehož krev tekla třemi proudy do zlatého kalicha.
V první části výstavy se nacházely obrazy spojené s obdobím před 1. světovou válkou týkající se např. revoluce v roce 1905 v Rusku nebo obraz vyjadřující bouři nad Evropou jako předzvěst 1. světové války.
Z období války nás zaujal velký emotivní obraz zaplněný z velké části lidmi prchajícími před válkou nebo tapeta na zdi, na které byly zobrazeny zvětšeniny skutečných hracích karet s válečnými motivy.
Některé z následujících obrazů a soch se týkaly legií, které vedl maršál Pilsudski. Ten prý zakázal ženám vstup do legií, ale našly se i takové, které se tam dostaly v převleku za muže.
Kromě obrazu jedné z těchto žen byl k vidění i zidealizovaný obraz hrdinných polských legionářů v čistých uniformách porážejících ruské vojáky.
Zajímavé byly i kresby/malby přírody (především stromů) jako němé účastnice války. Velmi působivé ovšem bylo pojetí smrti na jednom z obrazů, kde se krásná světlovlasá dívka dotýká prstem čela vojáka, čímž představovala kulku mířící do vojáka a znamenající tak smrt.
Poněkud vizionářsky vyzníval obraz Legenda o koruně, jelikož byl namalován již v roce 1916, tj. dva roky před koncem války a vyhlášením nezávislosti Polska. Na něm byl vyobrazen krásný polonahý mladík s korunou na hlavě a s bílou orlicí nad hlavou, která mu rozťala okovy a on tak představoval svobodu a nezávislost Polska, obklopen výjevy z dějin Polska.
Nečekaným překvapením pro mě byl obraz Juraje Jánošíka a zjištění, že je jako hrdina uznáván (možná i přivlastňován) Poláky, zřejmě proto, že občas přepadával i na polském území.
Další série obrazů byla věnována poválečnému období, kdy se ještě v roce 1920 vedla válka o hranice, především se sovětskými bolševiky. K vidění byl i obraz nebo fotografie zachycující prezidenta Gabriela Narutowicza, který se stal prezidentem polské republiky v roce 1922 a po pěti dnech od zvolení byl zavražděn.
Výstavu ukončují obrazy, busty a sochy maršála Jozefa Pilsudského.
Po zajímavé, ale poněkud skličující výstavě, jsme se v rámci muzejní budovy přesunuly do příjemné restaurace Aleje3, kde jsme si pochutnaly na dobrém obědě ve stylu moderní gastronomie.
Pro kulturní čtvrtek 22.1.2019, napsala Lucie
Dnešní velmi neliberální a katolickou církví silně ovlivněný postoj polského státu k potratům, je celkem nová věc. K našemu velkému údivu jsme se dozvěděli, že až v devadesátých letech, tedy po konci komunistického režimu, přišla i tato velká nesvoboda žen, omezující volbu mateřství, kterážto trvá dodnes.