Pochmurné ráno ani teploty mírně pod nulou nás neodradily od úmyslu podniknout v tomto kalendářním roce naší poslední společnou výpravu za kulturou.
Vzhledem k tomu, že odjezd na vánoční prázdniny se opravdu nezadržitelně blíží, ne úplně všichni se mohli dostavit. Společně posnídat v útulné kavárně Kafka nedaleko řeky a Muzea moderního umění se ukázalo jako výborný nápad.
V budově Muzea moderního umění na břehu Visly už jsme byli několikrát. Dnes jsme zavítali na výstavu „Niepodległe. Kobiety a dyskurs narodowy” věnovanou ženám a jejich podceňované roli v historických bojích za svobodu a nezávislost na různých kontinentech – zkrátka něco pro nás.
Hned u vchodu jsme byli nesmírně mile překvapeni možností absolvovat prohlídku s průvodkyní bez předchozí rezervace. Úžasná dáma se nás okamžitě vřele ujala a my se už jen nechali unášet jejím vyprávěním.
Výstavu uvádí dílo Pawła Bowika Rewers 8 zobrazující kabátec maršála Piłsudského symbolicky převrácený na ruby. Pokračuje zmínkou o Rose Luxemburgové – marxistické teoretičce polského původu, kterou nám může připomenout například její citát „Svoboda je vždy svobodou jinak smýšlejícího“. Ženu jako symbol revoluce představuje Lady Rosa of Luxembourg od Sanji Iveković, která je alegorií k monumentu Gëlle Fra (Golden lady) v Lucemburku. Pohrávání si s dvojím významem slova „Race“ je poté vyobrazeno v díle Lubainy Himid, která použila jako námět obraz Pabla Picassa Ženy běžící po pláži.
Zůstali bychom určitě déle, ale čas nás trochu tlačil. Viděli jsme opravdu jen malou část výstavy a zůstalo ještě mnoho otázek.
Nevadí, mysleli jsme i na ostatní a už máme domluvenou další prohlídku hned na začátek příštího roku.
Takže nezapomeňte dorazit!
Oběd jsme si vychutnali v naší oblíbené Dziurce od klucza, kde se všechny námi vybrané pokrmy a dezerty dají ohodnotit opět jen nejvyšším možným počtem bodů.
Rok je u konce a my se velmi těšíme, jaká kulturní překvapení si pro nás Varšava připraví na ten nadcházející.
Na viděnou v novém roce 2019, ať je i ten Váš plný výjimečných přátel.
Zdravíme Vás všechny a těšíme se na nové tváře.
A komu zvědavost nedá, může se předem připravit na druhou část výstavy, která se uskuteční 15.1.:
Fotografie dodáme v lednu!
Pro kulturní čtvrtek 11.12.2018, napsala Margita
Každou z nás něco zaujalo, mě nejvíc postel, okolo které bylo spoustu prstů, trochu strašidelné, ale proč ne. Emoce to vyvolalo, jako z hororu. Margitce se zase libila podivná soustava lanek a provázků, která padala do oleje….zvuk ji připomínal děti v kalužích, trochu méně hororová představa. Monice se libil autoportrét slečny, která byla ukryta v popodivné záplavě molitanu a látek a za zpěvu to všechno otrhala a dostala se až k sešité figuríně. Zpěv nám přišel zvověstný a celé to působilo dost ponuře. Prostě pro každého něco.
V plánu byla krásná restaurace Zoni, kde visely vánoční stromečky ze stropu, byly tam kotle jako v pekle, kde byla spousta neotřelých dekorací a kde se připravovala firemní akce, takže jsme byly vykázány o dům dál. Doslova. Restaurace byla hezká, personál příjemný, okurková polévka zajímavá a hlavní jídlo lahodné, leč porce spíše dětská. Naštěstí jsme měly jsme vyhlídnutý podnik o kousek dál na dezert, vešly jsme a vzapětí jsme vyšly, protože interiérem se nesla nevábná vůně kanálu! Nevzdáváme to a vyrážíme do Pijarni czekolady, kterou jsme zahlédly poblíž. Našly jsme, ještě nejsou v provozu. Nevadí, vyrážíme směrem na Saskou Kepu, je to cestou….minuly jsme a hurá přes most. Myšlenka na dezert nás neopouští, kavárna do které jsme zamířily se změnila na restauraci, zkoušíme Dziurku od klucza, plno…..Kafka, tam konečně dostáváme vytoužený zákusek a kávu. 
