Další z řady kulturních úterků, ovšem tento byl v mnohém výjímečný. Nejen, že se Vánoce a s nimi konec roku nezadržitelně blíží a my máme před sebou příští týden poslední kulturní úterý, ale na řadu přijde opět loučení.

Program dnešního dne, který pro nás Helenka připravila jako překvapení, se zařadil do kategoriie nezapomenutelných zážitků. Vše se vydařilo do posledního detailu. Jen škoda, že jsme opět nemohli být v plném počtu.
Ráno začalo naším předem důkladně naplánovaným „únosem“ na opuštěný ostrov v Escape room v Sadybě. Všechny naše děti si tuto radovánku během narozeninových oslav dopřávají poměrně často, my jsme měly příležitost vyzkoušet si své dovednosti až dnes. Postupně vyplavaly na povrch všechny naše přednosti v podobě postřehu, matematických dovedností, logického myšlení, schopnosti spolupracovat, v klíčovém okamžiku zdolat nástrahy téměř zapomenutých technologií I fyzické zdatnosti bylo třeba, okamžitě se ukázalo, kdo trávil dětství na pískovišti a kdo nejlépe zvládá techniku nouzových signálů. Po všech důmyslných nástrahách jsme byly z ostrova vysvobozeni přibližně tři minuty před vypršením časového limitu. Naše sebevědomí narostlo do oblak.
Nastal čas přejít k další části programu s krycím názvem „Alenka v říši divů“ aneb „Návštěvníci“.

Dostalo se nám cti a potěšení, za což ještě jednou velmi děkujeme, navštívit 37. patro momentálně nejvyšší kancelářské budovy ve Varšavě, prestižními cenami ověnčené Warsaw Spire. Neměly jsme ani tušení, jakou výzvou se může stát zdánlivě jednoduchý pokyn zaparkuj na místě 413 a vyjeď výtahem. Nás však žádné nástrahy jen tak neodradí a konečně jsme po krátké okružní jízdě garáží i výtahem ve správném patře, na správné recepci. Počasí nám moc nepřálo, ale to nic neubralo z našeho nadšení vidět město z ptačí perspektivy. Zahřála nás dobrá káva, potěšily výborné koláčky i ovoce. Úkol sjet výtahem v plném počtu dolů byl neméně zábavný a dobrodružný. Budova nás okouzlila již zvenčí, avšak uvnitř nám vyrazila dech. Moderní, jednoduché, svěží, tak trochu výlet do budoucnosti.

Krátká procházka po Placu Europejskim, kde právě dokončují přípravy víkendového otevření menšího kluziště, které je zvláštní svým umístěním uprostřed výškových kancelářských budov. Restaurace ve tvaru srdce, na tomto náměstíčku fantazie nezná mezí.

Pomyslnou třešničkou našeho dnešního dortu byl oběd v restauraci Paňska 85. Usazeni v útulném prostředí u krásného kulatého stolu s výhledem do atria se rázem rozplynuly naše obavy, zda dvě kačenky pro pět osob není přece jen příliš. Poučeni, že je naše pečínka původem ze sousedního Německa, jsme se pustily do hodování Placičky, salát, zelenina, vývar, naše chuťové buňky se vskutku rozplývaly. Dokonce i na číšníka jsme dnes měly štěstí. Připomínám, že jsme mu na facebook slíbily hodnoceni „5“.

Helenko naše, dnešek si budeme dlouho pamatovat.

Dnešní  KČ byl mimořádnější než jindy, po 2 měsících se sešlo kompletní  „zdravé jádro'“ naší partičky, přišla totiž i Maruška a to dokonce i s eco jahodami!  Mimořádná byla i výstava a mimořádně výborný i obídek (a také mimořádně rychle jsem toto shrnutí napsala, jen po jednom upozornění Danušky..)

Co už nebylo tak mimořádného, ale krásně tradičního, výborný začátek dne s kafíčkem a dobrůtkami (včetně Margitky pudingu), odborné diskuse třeba o soli a hluboké filosofické úvahy, fronta na záchod před odchodem na autobus, burza lístků MHD, hlučná jízda autobusem a spěch při zpáteční cestě z našeho výletu.

Kulturní část dnešního dne byla tentokrát zaměřena na prohlídku a hlavně naše odborná hodnocení 37 absolventských prací studentů devíti fakult Akademie výtvarných umění ve Varšavě.

Už samotný prostor výstavy nazvané Coming Out 2017 byl zvláštní, Reduta Banku Polskiego na adrese Bielańska 10 (poblíž Placu Bankowego). 

V 18. století tu byla mincovna krále Stanislava Augusta Poniatowského. Na počátku 20. století byla zbořena, aby ji nahradila nová budova Ruské státní banky. Po obnovení nezávislosti se zde nacházel polský Národní fond úvěrů. Během druhé světové války byla budova sídlem banky emisí. V roce 1944, během Varšavského povstání, byla budova a její okolí místem těžkých bojů. Zachovalo se pouze západní křídlo. Dnes je budova zrekonstruovana, zachovány  jsou původní surové cihlové stěny a prostor je pronajímán, např. na svatby.)

Práce byly opravdu zajímavé a každý z nás si odnesl svůj pohled a názor na tvorbu talentovaných mladých umělců (Danuška si navíc odnesla i krásnou knížku o výstavě). Mě například zaujalo ztvárnění úzkosti, bezmoci a omezení od Katarzyny Rozwadowskiej-Myjak v práci nazvané Sýrie uprchlíci. 

Zajímavá byla pro všechny z nás i Natalia Bimer s prací nazvanou Dospívání.

Symbolizuje proces přeměny, narození a dospívání. Při této změně jsme svým způsobem odizolováni od vnějšího světa, soustředíme se totiž na vlastní problémy a svoje vnitřní hodnoty. 

Natalie použila kousky rýžového papíru potištěného šupinami ryb, který umístila na kovovou konstrukci tvaru kokonu. Díky průhlednosti materiálu je vnitřek tohoto útvaru dobře prosvětlený a malým otvorem je tak vidět postavička ztočená do embrionální pozice. Je to 3D tiskárnou vytvořený odlitek samotné autorky. Celek tak představuje malou Natalii schoulena do její vlastní kukly, obraz její existence, její soukromou kuklu, která ji chrání ne před sebe samou, ale před vnějším světem.  

Škoda jen, že tu nebyly k otestování i absolventské práce talentovaných kuchařů a cukrářů. „Vyhnal“ nás totiž hlad.

Náš obídek v restauraci Thaisty byl opravdu vynikající, proč jsme tu nebyli už někdy dříve?

Tak jsme si rozjímali, diskutovali a plánovali i bohužel poslední setkání s Helenkou (jen tady ale ve Varšavě!, jinak se s ní samozřejmě neloučíme, slíbila založit v Praze pobočku „kulturních čtvrtků“!)… a nastal čas zakončit společný krásný výlet a rychle na tramvaj a do školy (přijeli jsme pozdě, protože tramvaj nejela, jen autobus..).