Ve čtvrtek 19.10.2017 jsme byli pozváni do Americké školy na oslavu Mezinárodního dne. Prosluněné ráno lákalo k projížďce na kole. Vzali jsme to po Walu Zavadowském, což v se nám v průběhu pracovního dne příliš nevyplatilo. Byl tam dost velký provoz a v zubech nám skřípal v písek rozvířený mnoha nákladními auty jedoucími z pískovny. Výhledy na řeku Vislu jsou tam nicméně nádherné.

U mostu v Obórkach  došlo k neblahému výběru KRÁSNÉ CESTY, viditelně zcela nedávno prohrnuté buldozery. Po dvou kilometrech jízdy v těžkém terénu na městských kolech jsme tyto těžké stroje uzřely v plné práci před námi. Dále se jet nedalo. Zase došlo na skřípění zubů …

Patřičně zablácení a někteří z nás bez nálady jsme si museli spravit náladu v Cafe Beza v Parku Zdrojowym v Konstancinie.

Pak už rychle do Americké školy, prohlédnout si přečetné barevně vyzdobené a pochoutkami oplývající stánky. Kytarista hrající španělské flamengo byl úžasný, maďarské klobásky neodolatelné, ale nejlepší stánek byl ten náš. Prostě tam byli nejlepší a nejveselejší lidi.

Cestou domů jsme se ještě stavili na oběd v restauraci Akiyama a potom už zase zpět k našim denním povinnostem.

Kulturní čtvrtek připadl opět na úterý. Začal výbornou kávičkou a na něčím dobrým na zub. Servírovaly se pražené oříšky všeho druhu a maliny s borůvkami. Probrali jsme své čerstvé životní zkušenosti a názory a vyrazili na autobus směr centrum. Počasí nám vyšlo přesně dle předpovědi skvěle. A tak jsme zamířili na vyhlídku z terasy Paláce kultury, kam se většina z nás (až na Margitku a Aleše) nestihla při jedné z minulých vycházek podívat. 

Bylo nás pět, a tak požadovaná skupinová sleva u paní pokladní neprošla. Muselo by nás být deset. Nepomohl ani dotaz od Moniky, že nás bude devět. Jen nechápu, jak přišla k té devítce …

Výtahem jsme vyjeli do 30. patra. Prošli jsem kolem upoutávky na muzeum domků pro panenky. Vyšli jsme na terasu a obdivovali Varšavu z vyhlídky. Studený vítr pěkně fučel a sluníčko se nechtělo ukázat. Udělal jsem pár fotografií a honem výtahem dolů. Nevím, jestli si toho někdo všiml, ale výtah jel o patro níže, než jsme nastoupili.

Potom jsme se prošli ulicí Chmiełnou, kde si Monika koupila hezkou hnědou čepici, až do ulice Gałczyńskiego, do síně pro projekty Zachety, kde byla výstava Šestsil. Šlo o díla mladých polských umělců, kteří se zajímají o český surrealismus. Nad výstavou má patronát České kulturní centrum. Obrázek řekne více než slova, podívejte se na některá z uměleckých děl.

Na oběd jsme vybrali restaurace THai Me up. K pití si většina dala vodu a ti odvážnější čaj z „plastových barevných veverek“. Jak typické pro thajskou kuchyni! Předkrm, zeleninové závitky s kouskem krevetky a hlavní chod – žebírka s rýží ozdobená zeleninou – příjemně překvapil. Jídlo bylo tak dobré, že jsi někteří objednali další porci předkrmu sebou. Pro desert a kávu jsme však vybrali jiný podnik, vyhlášené knihkupectví Wrzenie Świata. Beza sice nebyla, ale šarlotka a půlka koláče s čokoládou mě úplně zasytily.

Pro kulturní čtvrtek 10.10.2017 v úterý napsal Aleš.

Můžete se také podívat na ostatní fotografie.