Následující text vzniknul na téma jedeme s polskou cestovní kanceláří na Kanáry. Žiju v Polsku dva roky a snažím se všímat si určitých specifických stránek polského člověka – např. „wykorzystać” z dané situace co nejvíce pro sebe (typu rabat na vsechno) – a taky popsat zkušenosti se společností Travel servis, která na letu Praha-Fuerteventura podává v rámci ceny letenky teplé jídlo, zatímco trasa Varšava- Fuerteventura je hladolet a na kapacitu letadla 189 míst má asi 20 „kanapek”.
Sobota, Fuerteventura – na pláži si můžeš pronajmout dvě lehátka a jeden slunečník na celý den, rozuměj do 17:30. Poplatek činí 13.50€. Výběrčí je takový drobný Španěl. Je to jeho práce. Narazil na skupinku polských důchodců. Chlapík s úsměvem na tváři mu nejdříve polsky vysvětloval, že nemá peníze, ale když přišla jeho družka, tak mu říkala, že přeci ví, kde jsou peníze. Pak padl další dotaz na rabat. Výběrčí jen pokrčil rameny a řekl, že jsou asi Poláci. Pán radostně přikývnul a požadovanou částku zaplatil.
Na pláži to žije. Asi každý pozorovatel si jistě všimne drobné postavy ženy, pokročilého věku s malou kartičkou v ruce obcházející opalující se turisty. Má tam soupis maserských služeb. Chodí kolem lehátek a vykřikuje slovo masáž, masáž. Narazí na jednu polskou rodinu. Pán ve středním věku s pěkně kulatým bříškem, paní lehce korpulentní a dvě děti školního věku. Dceruška se nápadně svými kyprými tvary podobá mamince, takže až bude dospělá, bude to její přesná kopie.
Pán se otočí hlavou na masérku a první slovo co řekne, je slovo rabat. Masérka začne masáže lačnému zákazníkovi vysvětlovat celou proceduru, kterou zakončí informací o ceně 25€. Pán začíná smlouvat a už není tak spokojen. Masérka mu řekne, že by to chtěl asi za 1€ a rozladěně odchází. Potom pán pak baví celou rodinu vtipem o masáži za 1€. Mluví o tom stále dokola a celá rodina se nahlas směje.
Pronajatá a zaplacená lehátka a slunečník byly ještě před 4 lety označeny křížkem pomocí křídy. Dnes se píše číslo na přimontovanou ceduli na přední straně lehátka. Připomíná mi to Espézetku auta. Dříve chodíval jeden výběrčí a jedna kontrola. Dnes má výběrčí ochranku, statného černocha, zřejmě připlaval z Afriky. Výběr peněz na pronájem lehátek a slunečníku je asi stále obtížnější. Stejně jako před lety, tak i dnes nezapomenou zákazníkovi předat účtenku. Babiš by měl radost.
Při odletu do Varšavy, byly na letišti Fuerteventura otevřeny tři přepážky pro cestující. Lidí bylo řádově několik desítek, tak to byl dobrý počin. Postavili jsme se s kufrem do té prostřední. Nikdo viditelně nepředbíhal, jen občas docházelo k drobnému hemžení mezi frontami. Lidé střídali různé fronty a tak to po deseti minutách vypadalo, že ta naše, se vůbec nehýbe. Později jsem si všiml, že početné rodiny, rozuměj šest osob a více, se postavili do všech front a pak se operativně přemisťovali tam, kde se to hýbalo nejvíce. Vrchol byl téměř u přepážky, kdy před námi stálo celou dobu jedno dítě pubertálního věku a o chvíli později celá jeho čtyřčlenná polská rodina, která ještě před chvilkou stáli v řadě napravo.
Vydatně posíleni a ke všemu odhodláni jsme se vydali na pojížďku lesem k jezírku Zabieniec. Déšť z posledních týdnů pro nás připravil trasu s trochou adrenalinu v podobě louží a bláta, a tak se všem s blatníky dnes jelo o trochu lépe. Naopak, potřeba všech bez blatníků převléknout se narůstala. Malou překážkou byl přechod přes most úzký na šířku řídítek. Všechny dámy, jak jinak, přešly na jedničku. 
Na fotografii je vidět, že někdo to však zvládl na jedničku s hvězdičkou. Každopádně nám byla odměnou asi 15 km dlouhá projížďka lesem vyzdobeným čerstvě spadaným žluto – zlatým listím, ale především na svěžím vzduchu, se sluncem v zádech a s větrem ve vlasech. Někteří z nás v nich ale místo větru lovili nejrůznější broučky. Dokonce jsme snad poprvé během našich výprav zaznamenali útok bodavého hmyzu přímo při jízdě na kole. 