Připravit zajimavý program na čtvrtek bylo tentokrát obtížnější než obvykle. Většina galerií zrovna připravovala nové expozice a procházet se ve smogu městěm je opravdu o zdraví. Dana ale nezklamala, a jako pokaždé přišla s dokonalým plánem. Dýchání, zdraví, lázně, Eva Park Spa! Solné lázně v Konstancině. ideální místo pro oddych a relaxaci.

Po příjezdu nás přivítal malý bazén, který jsme jako skupina dokázali rychle zaplnit. Po úvodním plavání na rozproudění krve, jsme bez zaváhání obsadili bublající vířivku se slanou vodou.

Také jsme vyzkoušeli saunu. Helča rozprášila příjemnou vůni a studenou sprchou podráždila teploměr. Za chvíli tu bylo horko a plno páry. Více než deset minut jsem nevydržel a honem do studené sprchy.

Na oběd jsme zašli do restaurace Pomidoro.

V druhý adventní týden na nás během kulturního čtvrtka čekala spousta zajímavých míst v Solci, části varšavské čtvrti Šródmieście. Podél severní části Ujazdovského parku jsme prošli k architektonicky zajímavé kolonii typových vilek, které si ve dvacátých letech minulého století nechali postavit zejména architekti a profesoři varšavské polytechniky. Kolonii protíná Profesorská ulice, na varšavská měřítka spíše ulička, která je ve své horní části pouze pro pěší a do niž se vstupuje romantickou kovovou brankou vedle budovy tuniského konzulátu. Jednopatrové domy nebyly během války výrazně poničeny a jsou velice vkusně renovovány. Bombou byla částečně zasažena pouze vila na rohu ulice Hoene-Wrónského, kterou jsme pokračovali ke skateparku Jitřenka a pak dál do ulice Szare. 

V ní stojí několik renovovaných neogotických domů pamatujících varšavské povstání. V jeho závěru domy stály v samém centru několikadenní bitvy mezi jednotkami SS posílenými o odsouzené kriminálníky a povstaleckými skupinami složenými hlavně z mladých skautů. Po porážce povstání byly domy vypáleny a jejich obyvatelé měli štěstí, že přežili a byli „pouze“ vysídleni do tábora v Pruškově. Nakonec i čp. 10 a 14 unikla úplnému zničení narozdíl od několika dalších domů v ulici a sousedního kostela Nejsvětější Svátosti, svatostánku Mariavitů – polské starokatolické církve. 

 

Ukazuje nejenom umělecké předměty, ale celý historickofilosofický kontext založený na konfuciánské etice. Názorně dokumentuje široké umělecké zájmy tehdejší elity hudbu, kaligrafii, poezii, malířství i hry. Pro mě jako Evropana a nesinologa je fascinující staletá neměnnost ideových východisek a jejich uměleckého ztvárnění. Oběd byl v restauraci Aleje3, která je nenápadně zastrčena v budově muzea.

Napsala pro kulturní čtvrtek 08.12.2016: Lucie

Můžete se také podívat na ostatní fotografie.