Tentokrát kulturní čtvrtek začal netradičně na kávičce v restauraci Milanovo. Ne, že by nám kafe u Dany přestalo chutnat, ale byla pracovně v ČR. Po prohlédnutí jídelního lístku a co do picia, jsem se rozhodl, že zkusím místo kafe něco nového. Upoutala mě nabídka na „KOKTAJLE“. Volba padla na mléčný shake s názvem „Po treningu“. Je to rozmixované ovoce, banán, jablko, pomeranč s mlékem. Když to přinesli, bylo to dost teplé. Teprve s kousky ledu, které objednala Jana, to bylo lepší.

Zatímco jsem si vychutnával koktejl brčkem, zazvonil mi telefon. Byla to Helča. Už dorazila, a protože nás v restauraci neviděla, šla k zámku… No jo, byli jsme v prvním patře. Zaplatili jsme a já hned vyrazil napřed.

Cestu k zámku mi zkřížila rakev se zástupem lidí. Bylo něco před 11 hodinou. To mě přibrzdilo. Už dlouho jsem něco takového neviděl. Hlavou mi bleskla otázka. Znamená to něco? Průvod vycházel od kostela vedle zámku a směřoval k silnici. Nechal jsem je přejít.

Helču jsem našel před pokladnou. Držela v ruce dva lístky. Aha, že by se ve čtvrtek platilo? Ne. Vstup byl zdarma, jen byl na nich vytisknut čas prohlídky.

V zámku krále Jana III jsme viděli spoustu uměleckých předmětů. Jednotlivé pokoje byly barevně zdobené od podlahy až po strop. Vše bylo prý autentické, i když se na zámku vystřídala jak německá, tak i ruská armáda.

Po krátke procházce parkem – precizně zastřižené keře, nasázené barevné květiny, kašna bez vody – jsme zamířili do Bierhalle Wilanów. Bufetové menu nás dostalo. Při odchodu jsem zaregistroval možnost piva z tanku na wynos a nebyl jsem sám.

Můžete se také podívat na ostatní fotografie.

Původní plán na tento týden byla procházka, ale příroda rozhodla jinak. Zima je zzzpátky… Tedy změna, chvilku se projdeme v okolí Placu Grzybowského, kde – jak Dana vyčetla z chytré knihy od Mirky, bývalo skutečné předválečné centrum Varšavy.

Potom zamíříme do nedalekého Muzea moderního umění „Muzeum Sztuki Nowoczesne“. Jsou tam výstavy se společným tématem společenské odpovědnosti.

Chvíli před cestou na místo určení, mi zazvonil telefon. Byla to Dana. Svůj návrh na projíždu na kole v tomto stále zimním počasí myslela naprosto vážně. Musel na telefon rychle nainstalovat aplikaci na zapůjčení kol. Ještě, že jsem tak šikovný. Stáhnout z Windows Apps aplikaci NextBike a nainstalovat byla hračka.

Po úvodní kávičce nás Dana tentokrát nehnala na autobus, ale zavezla nás do města autem. Elegantně zaparkovala vedle paláce kultury. Sluníčko krásně svítilo. Fotil jsem. Po krátké procházce jsme hledali volná kola. Až druhé místo nás mohlo plně obsloužit.

S instalovanou apkou bylo vypůjčení mnohem jednodušší. Stačilo přejet přes čárový kód na kole a potvrdit na telefonu.

Projeli jsme parkem a na chvilku se zastavili v tržnici, abychom si ji prohlédli. Všude byla sousta květin, ovoce a zeleniny. Zaujala nás nabídka jednoho stánku, prodávající vajíčka různých velikosti a asi i druhu nosnic.

Blížila se dvanáctá a museli jsme jít na výstavu. Kola jsme zaparkovali co nejblíže budovy.

Při odepisování kol, mi apka hlásila, že mám zablokovaný účet. Ojojoj, asi nějaký problém při vracení kol? Nevím, hodil jsem to za hlavu a těšil se na výstavu. Před muzeem seděl na plošině upracovaný dělník. Asi moc dřel.

Na výstavě byly k vidění různé fotografie, promítaná videa a jiné umělecké kusy. Nahlas jsem zapochyboval, „je to ještě umění“. Začali jsem vést plodnou debatu.

O hodinu později v asijské restauraci Pełną Parą jsem na to zapoměl.

Můžete se také podívat na ostatní fotografie.