V pondělí ráno mě probudila hnědá stonožka. Lezla po stropě směrem k posteli. Byla asi 30 cm dlouhá a plná štětin. Když dolezla přesně nad moji hlavu, tak se pustila dolů. Skočila mi rovnou na krk. Intuitivně jsem po ní šáhl pravou rukou ve snaze ji chytit a zahodit pryč. A to mě totálně probralo. Otevřu oči a stonožka nikde. O to větší bylo překvapení, když jsem roztáhl žaluzie… Na zahradě byl lehký poprašek sněhu. Vítej zimo!