Polsko slaví 11. listopadu svátek nezávislosti, jako připomínku sjednocení částí území zabraných Ruskem, Německem a Rakouskem na konci 18. století . Každý rok se u této příležitosti běží v každém větším polském městě tzv. Bieg Niepodleglosci. Nejinak je tomu ve Varšavě. Letos již po dvacáté deváté běží červenobilý proud běžců, připomínající polskou vlajku, trasu dlouhou 10km. A v tomto proudu měla letos Česká republika minimálně jednoho zástupce.
Jeho účast začala v červenci nezávaznou debatou na grilovačce u kolegů, finální závazek byl stvrzen online přihláškou a zaplacením startovního poplatku 50 PLN. Nastala doba tvrdé přípravy – trénink 3x týdně v Kabátském lese. Nejednalo se o pouhou účast, ale také o doběhnutí v daném čase – pod 60 minut. Závod se blížil, do tréninku zasahovalo počasí a jiné nepředvídatelné události. Příprava vyvrcholila 27. listopadu vyzvednutím „pakietu“ – bílého běžeckého trika, startovního čísla a několika dalších drobností.
Tak, a je tady 11.listopad. Již od devaté hodiny se začínají scházet běžci. Jsou v městské dopravě snadno identifikovatelní svými běžeckými úbory. Shromažďují se v okolí nákupního centra Arkadia, odkud závod startuje. Ačkoli jsou obchody v tento sváteční den zavřené, Arkadia praská ve švech. Osmnáct tisíc závodníků se v jejích útrobách a okolí připravují na běh. Je zima a fouká ledový vítr. Start těch nejrychlejších začíná přesně 11.11. v 11:11 hodin. Postupně dochází i na skupinu běžící v časovém limitu 57-60min. Po startu rodinná podpora nevydrží a rychle se jde ukrýt před větrem do Costa Cafe v útrobách nákupního centra. Teplé kapučíno a úžasný svatomartinský rohlíček bodne. Do Arkadii se vracejí první finalisté. Po hodině jdu hledat manžela. Jelikož jsme si nedomluvili místo, sama sobě přiznávám, že potkat ho v tom obrovské davu bude zcela nemožné. Po patnáctiminutovém postávání u jednoho ze vstupu do nákupního centra se instinktivně vydávám na místo naší přípravy a nalézám vyčerpaného, ale šťastného manžela. Doběhl ve svém osobním rekordu 59 minut a na hrudi se mu třímá pamětnická medaile.
Sváteční dopoledne končíme společně s polskými, německými a holandskými známými v restauraci nad pizzou, kachýnkou, těstovinami – prostě nad tím, co má každý rád a na co se po náročném výkonu cítí.
Napsala: Šárka