Ve znamení oslav. Nyskou okolo Varšavy.

Nebývá to každý den, natož každý čtvrtek, abychom od rána slavili. Včera mezinárodní den žen a dnes hned dvoje narozeniny a k tomu Česko – Slovenské. Navíc jména obou oslavenkyň začínají na písmeno „M“- Monika a Mária. Na hodovním stole se objevilo domácí sušené maso – specialita šéfa kuchyně Aleše, bezlaktózové a cukru pusté „mafiny“ – autorka Mirka, slovenské sýrové nitě až z Ružomberka přivezla Mária, originál polská „Beza“ – zakoupila Dana, ovoce a vitamíny od Margitky a o bublinky k snídani z daleké Itálie se postarala Monika. Kytice žlutých tulipánů s ratolestmi olivovníku oči potěšily a duše rozradostnily.

Opojeni těmito dobrotami jsme vyrazili autobusem č. 116 na plac Na Rozdrozu. Tam jsme se setkali s průvodkyní Karolínou a řidičem žluté „Nysky“. Ano, Dana zařídila věc nevídanou a dnes jsme se minibusem vydali v doprovodu profesionálky Karolíny okolo Varšavy, abychom si spojili všechny možné kulturní čtvrtky v jeden celek J. K našemu překvapení Karolína nejenže uměla anglicky a polsky, ale také plynule česky. A co to je ta „Nyska“? Správný název ZSD Nysa. Jde o automobil polské provenience, jež byl vyráběn v Nyse od roku 1958-1994. Zkratka ZSD je odvozena od názvu továrny  – Zakład Samochodów Dostawczych. Tato auta sloužila jako dodávky, policejní vozy, sanitky a mikrobusy v celém Polsku. Jezdí na benzín. Více se o nich dozvíte na https://pl.wikipedia.org/wiki/ZSD_Nysa.

A teď zpátky k vyjížďce. První zastávka byla u Pomniku Chwała Saperom, (aleja Księdza Józefa Stanka). Saper přeloženo do češtiny znamená pyrotechnik a těch bylo po válce ve Varšavě velmi třeba. Pomník byl odhalen 8. Května roku 1975. Jeho autorem je Stanisław Kulon. Pomník má tři části. První symbolizuje pyrotechnika rozebírajícího minu. Druhý umístěný v průčelí podchodu, znázorňuje vojáky spěchající na pomoc účastníkům Varšavského povstání. Jde o plastickou desku. Třetí je sousoší dvou stavitelů mostu na břehu řeky. Bylo to pro nás velké překvapení, nikdo z nás detaily historie zcela neznal a tak bylo příjemné zase něco nového objevit.

Vítr foukal a my se rychle přemístili do minibusu a odjeli na další stanoviště na břehu řeky Wisly, k soše Varšavské Syrenky. U té jsme si nechali odvyprávět celou legendu této hrdinky a také se zvěčnili na další foto. Legenda ve zkratce vypráví o mořské paně Sáwě a mladíkovi jménem War. A už jste se asi dovtípili, že spojením těchto jmen vzniká název města Warsawa. Syrénku několika tahy zpodobnil i mistr Pablo Picasso při návštěvě Varšavy v roce 1948. Namaloval ji uhlem na stěnu jednoho nového bytu. Syrénka měla v ruce místo meče kladivo. Celé dílo mělo výšku 180 cm. Jenže obyvatelé domu neměli klid. Stále totiž přicházeli jednotlivci i celé delegace obdivovat dílo velkého mistra. Majitelé bytu se proto rozhodli, požádat o zamalování díla. Dostali k tomuto kroku povolení vlády a v roce 1953 byl obraz zamalován. Pro zvídavé odkaz: (http://wyborcza.pl/alehistoria/1,121681,18643988,syrenka-pabla-picassa-na-scianie-warszawskiego-mieszkania.html).

 Lehce větrné a mrazivé počasí nás zahnalo zpět do „žlutého taxíku“. Zamířili jsme ke známé kašně autora Jerzego Jarnuszkiewicza – Fontanna z Mariensztatu ( na výstavě tohoto autora jsme byli minulý týden). Fontána je ozdobena sochami klečících dětí, kreré se zájmem sledují jak se kašna naplňuje vodou. Jeden z domů tohoto náměstí  je ozdoben „Orlojem“ – nástěnnými hodinami. Stroj hodin je umístěn v jednom z pokojů uvnitř domu. Kolem muzea Polin jsme dojeli k nechvalně proslulému vězení Pawiak – Muzeum węzienia Pawiak. Bylo postaveno už roku 1835. Prohlídku muzea  však naplánujeme až na příště. Poslední zastávkou výletu byl Cmentarz żydovski – židovský hřbitov na Okopowské ulici. Zde jsme viděli nádhernou hrobku a vyslechli si smutné příběhy nejen z období II. Světové války. Je zde pochováno mnoho židů ve společných hrobech bez náhrobků. Průvodkyně nám ukázala pomník Januzsa Korczaka. Pomník plní roli jeho symbolického hrobu. O této významné osobě natočil film známý polský režisér Andrzej Wajda.

Karolína byla báječnou průvodkyní, pan řidič se nezalekl žádného požadavku na změnu trasy či místa k parkování. Řádně vymrzlí a už také zmoklí jsme se nechali odvézt k restauraci Ale Wino. V restauraci bylo téměř prázdno, ale obsluha situaci trochu nezvládala a tak část výpravy musela prchnout taxíkem, aby stihla vyzvednout své děti včas ve škole.

Co říci závěrem? Den se vydařil, zcela jistě jsme naplnili heslo „Carpe Diem!“ a všem účastníkům patří díky.