Autobusem Varšava Praha a zpět

Doprava mezi Varšavou a Prahou je možná letecky, vlakem, autem nebo autobusem. Samozřejmě, také by to šlo pěšky, ale v této variatně bychom nedosáhli požadovaný čas za rozumnou cenu.

Dostal jsem doporučení na autobusy Ecolines. Na svých stránkách se propaguje jako největší a nejzkušenější dopravce v pobaltských státech, který nabízí komfortní cestování do 21 zemí a 200 měst na denní bázi.

Našel jsem odjezd z Varšavy Zachodnia, nástupiště 10, 11 v 23:30 s příjezdem do Prahy v 9:55 a pro zpáteční jízdu jsem zvolil odjezd z Prahy Florenc, nástupiště 17 v 20:20 a s příjezdem do Varšavy v 06:05. Přes Internet  a v angličtině jsem provedl rezervaci a platbu kartou. Vše proběhlo bez problémů.

Přes službu JakDojede, aplikace existuje na Google play, App Store i Windows Phone, jsem našel spojení autobusem 116 do centra s přestupem na PL.NAROZDROŻU a autobusem 182 do zastávky DWOREC ZACHODNI. Na přestup systém určil 2 minuty. Zastávka na přestup je vzdálená asi 50 metrů. Vypadalo to ideálně. Nojo, v praxi měl první autobus asi 1 minutu zpoždění a další autobus 182 jel o minutu dříve. Čekal jsem dalších 15 minut.

Ecolines BusKdyž jsem dojel na autobusové nádraží, měl jsem pořád 15 minut do odjezdu. Autobus jsem našel snadno, byl žlutý jako kanárek s černou hlavičkou. Běžel jsem rovnou k němu… ale, nebyl to on. Můj autobus do Prahy přijel až o minutu později, vypadal stejně. No vlastně měl jiné číslo na předním skle, stejné jako mám na lístku. Drobný detail!

Nakonec jsem seděl u okna ve správném autobuse a snažil se usnout. Vedle mě seděl nějaký chlapík podobného věku jako já a asi nemohl spát. Pustil se do rozhovoru … Po třech hodinách jsem toho měl dost. Řekl jsem mu, že jdu spát. Pochopil to, protože přestal mluvit. Ale jen co jsem otevřel oči, chtěl se znovu bavit. Povídal o sobě, o práci, o rodině atd. V Praze jsem měl hlavu jako nafukovací balón a byl totálně nevyspalý, však do sytosti obohacen jazykovým mixem Ruštiny, Angličtiny doplněnou Češtinou.

Zpáteční cesta byla také zajímavá. Opět jsem seděl u okna a moje sousedka mlčela. Zatím dobrý. Po několika hodinách houpavé jízdy, kdy jsem usínal, napadlo paní přede mnou sklápět svoje sedadlo do vodorovné polohy. Bohužel pokaždé narazila na moje nohy a položený batoh. Zkoušela to snad tisíckrát, pokaždé mě touto procedurou probudila…

Příště vyzkouším vlak a pojedu ve dne.

 

 

 

 

Napsat komentář