Sraz jako obvykle v 9:00 u Danušky. Při kávě, čaji, dobré vodě a drobnostech k zakousnutí jsme probrali poslední zážitky, události rodinné a cestovatelské. Aleš se na další část dne rozloučil a odletěl do země české za byznysem. Bohatší o výbuchy smíchu a chudší o jednoho člena party jsme sedly na kola a vyrazily směr Królikarnia (Muzeum Rzeźby im. Xawerego Dunikowskiego).
Před Królikarniou se to hemžilo dětmi, které dnešní den slavily svůj Mezinárodní den dětí. Vládla tu rozpustilá, hravá a hlasitá nálada. Na 11:00 hodinu Danuška domluvila průvodce, ale po bouřce vypadl v muzeu centrální server a tak nikdo nic nevěděl, nedohledal a neorganizoval. Nakonec se však našla milá duše, která se nás na 45 minut ujala a v rychlejším tempu s námi výstavu prošla.
Výstava se nazývala RELACJA WARSZAWA – ZAKOPANE a vznikla díky spolupráci dvou muzejí: Muzea Narodowe w Warszawie a Muzeum Tatrzańskie im. Dra Tytusa Chałubińskiego w Zakopanem. Hlavní myšlenka byla o „spojení“ dvou měst – hlavního města Varšavy a města zimního, horského – Zakopané. Byla více méně o tom, jak intelektuálové Varšavy odjížděli a pobývali v Zakopaném. O tom jak toto propojení fungovalo v umění, ve vědě, v turismu i v politice. V prvním sále u vchodu na nás čekala fragment vyobrazení „Panorama Tater“ jež byl vystavován už od roku 1896 ve speciálně zbudované rotundě ve Varšavských Dynasách. Podle průvodkyně lidé ve Varšavě tesknili a teskní po horách a nejvíce právě po Tatrách. Nyní je fragment symbolicky umístěn v rotundě Królikarnii. Byl tu také vycpaný medvěd, miniatura dřevěné vily – Willa Koliba. Vila byla postavena roku 1893 a stojí v Zakopaném dodnes. Byla první stavbou ve stylu zakopiańskiego. Projektoval ji architekt Witkiewicz. Ve skleněných vitrínkách jsme nalezly sbírku kamenů a mechů doktora Tytusa Chałubińskiego – „Króla Tatr z Mokotowskiej 8”. Podle něj bylo pojmenováno Tatranské muzeum a díky němu se Zakopané stalo klimatickým lázeňským městem. Následující místnost byla věnovaná historii městečka Zakopané. Mě zaujala čtveřice plakátů, která trochu úsměvně a citlivě ukazovala, jak bylo místo pro různé politické období důležité. Plakát věnovaný výstavbě lanovky na Kasprový Vrch byl chloubou moderní polské techniky k rozvoji turistiky, stavba byla dokončena v roce 1935. Plakát z roku 1942 zobrazuje období nacistické nadvlády, plakát z roku 1949 oslavy Stalina a ten z roku 1967 vítá účastníky 12tého výročí něčeho co jsem volně přeložila jako „ Výšlap stezkami Lenina“. Všechny se váží k jednomu místu a tak lze hmatatelně pocítit, jak korálky dějin po svém marketingově nakládaly s horami. Klíčovým místem v historii polského sochařství byla Państwowa Szkoła Przemysłu Drzewnego w Zakopanem, pozdější Liceum Sztuk Plastycznych im. Antoniego Kenara. V dalších místnostech bylo možné spatřit dřevěné plastiky studentů této školy. Na nás působily trochu ve stylu art deco. Našly jsme tu i hračky, užitkové předměty a tkaniny inspirované životem horalů pod Tatrami. Jeden sál byl plný děl na hranici psychedelických obrazů a neotřele nám ukázala, že umělci se pod Tatrami oddávali všem možným krásám života. Prohlídku jsme zakončily veselým focením u bělostných soch v chodbě muzea. Zda někoho z nás výstava inspirovala k návštěvě Zakopaného nevím. Mohu jen konstatovat, že naše rodinná cesta do tohoto místa skončila před 6 lety fiaskem. V letních slunečních dnech nemá smysl se pokoušet parkovat a nedej bože chtít vyjet lanovkou na vrchol hor. Množství lidí a dlouhé několikahodinové fronty vám vezmou chuť poznávat a 
kochat se. Ale možná se něco za těch 6 let změnilo…
Nasedly jsme na kola a vyrazily na oběd. Cílovým místem se nakonec stal farmářský trh Bazar Olkuska. V něm jsme našly Bistro Olkuska. Na výběr z menu dne bylo kuřátko plněné špenátem s novým brambůrkem nebo zapečený lilek s rajčaty. Vše bylo lahodné a některé z nás si den vylepšily ještě sladkou tečkou na oslavu dne dětí. Rozloučily jsme se s Ivanou, která v létě Polsko a kulturní českou partičku opouští. Posilněny a odpočinuty jsme vyrazily vrátit kola a vyzvednout naše malé oslavence ze škol. Z našeho úhlu pohledu se den velice vydařil. A protože, se zde v Polsku příští čtvrtek slaví Corpus Christi ( státní svátek) přesunuly jsme další termín Kulturního čtvrtku na pondělí 12.6.
Napsala pro kulturní čtvrtek 01.06.2017: Helča
Můžete se také podívat na ostatní fotografie.
Hlavní expozice je tentokrát uzavřená, připravuje se tam výstava Avantgarda v Polsku. V druhém pavilonu muzea je moc dobře utajená výstava plakátů Prawa kobiet = Prawa człowieka s tématem ženských práv. Vystavující autoři jsou muži i ženy, které přijímají zásadní úlohu, kterou by měli všichni hrát při ochraně a podpoře lidských práv, bojovat proti genderové nerovnosti a stereotypům. Jsme jediní návštěvníci, nikdo jiný zastrčenou výstavní síň asi nenašel. Propagace vůbec žádná. Při pohledu na první plakát nám to dochází. Slogan ¨Mé tělo má volba¨, není zrovna v katolickém Polsku podporovaný či populární. Další díla protestují proti sexuálnímu a domácímu násilí, obchodu se ženami nebo postavení žen v muslimských zemích. Plakáty jsou prací špičkových profesionálů z celého světa. Kombinace dokonalé grafiky se zobrazenou bolestí a hrůzou je mrazivá. Odcházíme do nedaleké restaurace Milanowo a čeká nás tam překvapení. Celý stůl krajanů, kteří sem chodí z nedaleké kanceláře na oběd. Vyměňujeme si kontakty a těšíme se, že se někdy sejdeme u piva. Oběd je dobrý, jako vždy v Milanowu a beza se zmrzlinou byla dokonalá! 
Bylo krásné počasí, tak jsme tentokrát nešli do muzea nebo galerie, ale jeli jsme na výlet na kolech. Náš cíl byla