19.3.2019

Teď už se k tomu mohu veřejně přiznat, ale dnešní program mě (a Mirku taky!) vůbec neoslovil – máme jít do Muzea peněz…Takže asi nějaké nudné vitríny s rezavými mincemi, dlouhý text na tabulích o historii, nevlídná paní v důchodu, která expozici hlídá a nedovolí na nic si sáhnout. Navíc přímo v sídle Polské národní banky.

No aspoň že jdeme v naší dobré partě a končíme dobrým obědem.

Na konci dnešního kulturního „čtvrtkoúterku“ jsme byly fakt v hodně hodně příjemném šoku a prožily den, na který se dlouho nezapomíná. Takže dodatečně velká omluva Danušce za prvotní nedůvěru.

Stručně program v bodech:   

– ranní posezení a důležité diskuze na Truskawické je tradičně super, jen zas málo času

– pohodlný přesun autíčkem firmy Panek skoro až přede dveře muzea

– NÁDHERNÉ poutavé muzeum (o tom v textu dále)

– oběd v italské restauraci Spacca Napoli ( http://spaccanapoli.pl/ ), holky nadšené, mě jen chyběla v menu polévka

– čaj a káva a hlavně neskutečné dortíky v cukrárně spojené s naším vlastním testováním většiny druhů zákusků.ale Kalorické to tolik nebylo, každá jsme z toho malého uměleckého díla v cukrárně Odette otestovala jenom kousek.

– a když už jsme myslela, že nás dnes už nic dalšího tak super nemůže potkat, tak jsem uviděla svůj vysněný turistický autobus hop-on-hop-off a alespoň si popovídala s řidičem a vzala propagační leták „na někdy příště“ (ale stejně furt nechápu, proč s ním nechce Dana jet..)

A teď alespoň stručně k muzeu.

Jeho zřizovateli- Polské centrální bance NBP se podařilo zajímavou formou ukázat základní ekonomické procesy, pomoci poznat historii a současnost peněz-mincí a bankovek, platebních karet. Stálá výstava je rozdělena na celkem 15 tématických částí, ne všechny jsme bohužel stihly vidět. Velmi zajímavě je vytvořena “ulice Bankovní” nejenom dokumentující předválečné rozdělení Polska, kabinet numizmatika, ale i ta “nezáživná” historie.

Mohly jsme si podržet zlatou cihlu (pěkně těžká, 12,5 kg bychom v kabelce nenápadně asi neodeslaly..), vstoupit do auta převážejícího peníze, prohlédnout šuplíky stolku numismatika…Ale hlavně jsme pomocí speciálního detektoru vyzkoušely pravost našich dokladů a bankovek- díky Mirce, která má v peněžence vše snad kromě zimbabwského dolaru a služební průkazky FBI, jsme jednoznačně určily jako nejhezčí a nejlépe chráněný doklad její švýcarský řidičský průkaz.

Těžce se vše popisuje, opravdu doporučuji zažít. I právě proto musíme na toto místo znovu, nestihly jsme projít všechny části ( jak říkala naše kultury znalá Margitka, to nejlepší z muzea jsme ještě ani neviděly).

A jedna zajímavost – byla to asi první výstava, ze které jsme nechtěly odejít a dokonce ani necítily hlad, a tak nás Dana musela doslova vyhánět, jinak bychom nestihly další program.

Fakt super den!

Pro Kulturní čtvrtek napsala Monika.

Zde si můžete prohlédnout další fotografie z této akce.

Plán kulturního úterý byl jasný; rozdat dárky oslavenkyním, dát si dort, připít si bublinkama a dojet na druhou stranu řeky Visly do Targowé, kde využijeme vstupenky z minulé akce, které nám platí i do Muzea Pragi.

To ráno jsme se sešly v  dobré náladě a v hojném počtu. Lucka dokonce přivedla svou kamarádku Lenku, která byla jistě udivena, jak těžko se člověk v naší společnosti dostane ke slovu. Slavili jsme totiž dvojité narozeniny Moniky a Márie. Dárky se líbily, dort chutnal, skleničky vyprázdnily, ale v půl jedenácté jsme ještě stále seděly u stolu a popíjely kávu a čaj……. ještě bylo potřeba probrat co se minulý týden událo.

Nakonec jsme vyjely ku Pradze až o jedenácté hodině.

Muzeum je velmi obsáhlé a bylo jasné, že ho dnes celé neuvidíme. Nachází se  v několika dovedně propojených  historických domech. Jedním z nich je i dům Krzyżanowského, nejstarší cihlový dům Pragy. Nejprve jsme vyjely výtahem do podkroví, kde se nám moc líbil koberec s velkou mapou Varšavy. Hledaly jsme na něm známé ulice a parky a někdo se i trochu ztratil.

O patro níže byla expozice z minulosti i současnosti řemesel Pragi. Zaujaly nás mini zahrádky uvězněné ve skleněných baňkách plovoucích ve vodě, vyrobené řemeslníky ve spolupráci s mladými umělci. Obdivovaly jsme retro výtvory moderních obuvníků.

Výrobci deštníků inspirovali ke geniálnímu nápadu – deštník na který by ze spodní strany ukazoval projekci interaktivní mapy s navigací. Už nikdy tak nezmoknout a nezabloudit.

Ještě krátká zastávka v židovské modlitebně, která měla kromě fascinujících artefaktů i zajímavou barvu zdí. Vojenskou zelenou. Poté jsme se vydaly dlouhým členitým podzemím směrem k východu.

Už jsme spěchaly a bylo strašně těžké se alespoň na chvilku nezastavit u nesčetných  exponátů, fotografií, obrazovek s písničkami o Pradze. Určitě se sem musíme ještě alespoň jednou vrátit.

Po cestě na oběd jsme prošly Bazarkem Różyckiego k zajímavému domu, který někdo pokryl alobalem. Pročpak asi?

Oběd byl v restauraci Boska Praga, kde nás překvapil industriální design a číšník s pohyby tajtrdlíka. Jídlo bylo dobré, tedy až na Lenčiny karbanátky. Na dezert a kávu už čas nebyl, ihned po zaplacení jsme rychle vyrazily za našimi dalšími povinnostmi.

Jako vždy to bylo s vámi moc fajn, děkuji.

Dnešní kulturní úterý jsme si opět zpříjemnily kávou a čajem u Dany a teprve pak jsme vyrazily do Národního muzea ve Varšavě 

Mirka bohužel tentokrát nedorazila a tak přišla o prohlídku výstavy Krzycząc: Polska! Niepodległa 1918. Prováděla nás mladičká a sympatická průvodkyně. Výstava byla zorganizovaná na počest 100letého výročí získání nezávislosti Polska.

Jejím hlavním záměrem bylo konfrontovat historické i politické události před 1. světovou válkou, během ní a po ní napříč všemi třemi částmi polského území – v Rusku, Rakousko-Uhersku a Prusku. Toto rozdělení zachycoval například obraz Panny Marie s Ježíšem, který měl v srdci zabodnuté tři kopí a jehož krev tekla třemi proudy do zlatého kalicha.

V první části výstavy se nacházely obrazy spojené s obdobím před 1. světovou válkou týkající se např. revoluce v roce 1905 v Rusku nebo obraz vyjadřující bouři nad Evropou jako předzvěst 1. světové války.

Z období války nás zaujal velký emotivní obraz zaplněný z velké části lidmi prchajícími před válkou nebo tapeta na zdi, na které byly zobrazeny zvětšeniny skutečných hracích karet s válečnými motivy.

Některé z následujících obrazů a soch se týkaly legií, které vedl maršál Pilsudski. Ten prý zakázal ženám vstup do legií, ale našly se i takové, které se tam dostaly v převleku za muže.

Kromě obrazu jedné z těchto žen byl k vidění i zidealizovaný obraz hrdinných polských legionářů v čistých uniformách porážejících ruské vojáky.

Zajímavé byly i kresby/malby přírody (především stromů) jako němé účastnice války. Velmi působivé ovšem bylo pojetí smrti na jednom z obrazů, kde se krásná světlovlasá dívka dotýká prstem čela vojáka, čímž představovala kulku mířící do vojáka a znamenající tak smrt.

Poněkud vizionářsky vyzníval obraz Legenda o koruně, jelikož byl namalován již v roce 1916, tj. dva roky před koncem války a vyhlášením nezávislosti Polska. Na něm byl vyobrazen krásný polonahý mladík s korunou na hlavě a s bílou orlicí nad hlavou, která mu rozťala okovy a on tak představoval svobodu a nezávislost Polska, obklopen výjevy z dějin Polska.

Nečekaným překvapením pro mě byl obraz Juraje Jánošíka a zjištění, že je jako hrdina uznáván (možná i přivlastňován) Poláky, zřejmě proto, že občas přepadával i na polském území.

Další série obrazů byla věnována poválečnému období, kdy se ještě v roce 1920 vedla válka o hranice, především se sovětskými bolševiky. K vidění byl i obraz nebo fotografie zachycující prezidenta Gabriela Narutowicza, který se stal prezidentem polské republiky v roce 1922 a po pěti dnech od zvolení byl zavražděn.

Výstavu ukončují obrazy, busty a sochy maršála Jozefa Pilsudského.

Po zajímavé, ale poněkud skličující výstavě, jsme se v rámci muzejní budovy přesunuly do příjemné restaurace Aleje3, kde jsme si pochutnaly na dobrém obědě ve stylu moderní gastronomie.

Pro kulturní čtvrtek 22.1.2019, napsala Lucie

Zde si můžete prohlédnout ostatní fotografie.