Kulturní čtvrtek

Rozlučka s Alešem

m17Dnešní kulturní čtvrtek byl veselý (jako vždy), smutný (loučíme se s Alešem, který se stěhuje zpět do Čech), upovídaný (jako vždy), inspirující (jako vždy), s časovým presem na konci (jako vždy), gurmánský (více než jindy)…

Ta větší „gurmánskost” začala už ráno u Mirky, která SAMA upekla výborné bezy a to i ve variantě bezlaktózové!m29

 

Ještě si připít na zdraví Aleše, předat dárek na rozloučenou (karikatury, které mu připomenou jeho 3-letý pobyt v Polsku a které budou určitě ozdobou jeho pracovny) a pak už rychlý přesun do restaurace Syta93,http://www.syta93.com.pl/ . Tady dále m20pokračuje ta větší „gurmánskost” vaření pod okem profesionálů.

O tom už ale následující fotky a naše postřehy.

Jaký poznatek, radu, zkušenost si odnáším z dnešního vaření?

Mirka – že mám v lednici málo ledu….

Monika – lepší než řešit celulitidu a diety (holky ví, o čem mluvím ..) je dobře a kvalitně se najíst..a také se mi tu potvrdilo, že profese kuchaře už není zdaleka ten obor bez maturity pro „tupce“, ale doslova umělecké řemeslo.

Maria – úžasne jedlo, skvelí kuchári, mile prostredie, vynikajuci servis, naša príjemná spoločnosť;asi m15nikdy nedokážem pripraviť tak niečo skvele ako oni!!!! Ich zohratost bola tiez výborná!!

Margita – Určitě bylo úžasné vidět někoho, kdo miluje svou profesi a dokáže tím každý den vykouzlit tolik potěšení a radosti u vlastně zcela cizích lidiček. Odnáším si zkušenost, že i u vaření platí „S poctivostí nejdál dojdeš“. Ale byl to i trpký poznatek: „Pomoc, vždyť já neumím vůbec vařit“.

m01Aleš – vařit může být i zábava, vidět profesionály v kuchyni, před jídlem v doporučené restauraci se půjdu podívat do kuchyně a nenechám se ovlivnit nějakým „měřičem“ kvality jídla.

Dana – Poznatků byla fůra, třeba jak vyrobit báječný rebarborový sorbet, nebo odkud se vozí do Varšavy nejlepší ryby. Smyslové poznatky přinesly asi všechny chody. Krásná byla rada od šéfkuchaře, že když jídlo křupe, náš mozek si to přeloží do „chutná to dobře“.

 

A co jsem hned udělal(a) doma po tak výborném obědu?m59

Maria – Zapísala som si recepty na prípravu ryby so sósom do knihy. Určite sa aspoň pokúsim i niečo podobne ako nám predviedli kuchári.

m60Mirka – Hledala jsem recepty na gaspacho..

Dana – Koupila jsem vepřovou panenku a udělala k ní šafránovou omáčku.

Monika- vyndala jsem z lednice chřest, protože takto se nesmí uchovávat, také jsem hned koupila cibulku šalotku, která je prý na vaření nej…m19

Margita – Po příchodu domů a toho banálního vyzvednutí dětí ze školy a vyndání prádla z pračky to bylo už jen marné přemýšlení „Co budeme dnes mít k večeři?“ I když přece na zítra jsem už koupila vepřovou panenku, mrkvičky se zelenými konečky natě a kopr. Jen marně sháním ty krásné bílé kytky, které jsme si chtěli půjčit u Mirky a i v restauraci jich byly plné vázy.

Aleš – přepadla mě trochu zoufalost, že budu vařit večeři z polotovaru, ale pak to rychle přešlo, protože jsem „vařil“ jen 15 minut. Nechápu, co ty ženský dělají celý den v kuchyni? :)

m31SALSA VERDE

Natka pietruszki,bazylia, mieta
1 zabek czosnku2 lyzki ziekanych kapar
3 szt korniszonow
2-3 filetow anchis
1 lyzka musztardy francuskiej
4 lyzki oliwy z oliwek
1-2 lyzki octu winnego czerwonego
Sol
Swiezo mielony pieprz.

Video výroby zmrzliny.

Pro kulturní čtvrtek 5.6.2018, napsala Monika.

Můžete se také podívat na ostatní fotografie 

Na kolech podél Visly

Máme tady květen, lásky čas a v nás se probudila touha po dlouhé době někam opět společně vyrazit na kolech.
 
Počasí posledních dní k nám asi nemůže být přívětivější: slunečno, chladivý větřík a k tomu vše neuvěřitelně nádherně kvete a voní. Pravda, na některé z nás je těch jarních roztopášností přírody tolik, že její sílu musí krotit pomocí kouzelných pilulek.
 
m03Na ranní kávičku, která se už mohla podávat na terásce obsypané fialovými květy vistárie, jsme se sešli v malém, ale  vlastně plném počtu. Hned ráno jsme si připomněli, jak moc se liší ženský a mužský pohled na svět. „Děvčata“ dorazila v šatech, pantoflích, kraťasech a halenkách a „chlapci“ byli připraveni téměř na Závod Míru. Vše nakonec dobře dopadlo, náš závodník se našemu ležérnímu tempu shovívavě přizpůsobil.
 
Protože je po týdenních prázdninách a dlouho jsme se neviděli, bylo co vyprávět. Už víme, že se na Korsice zjara všechno krásně zelená, že nejlepší maso je morčacie, že někdo si na střechu „odkládá tašky“ a někdo jiný místo toho „škridle“ a navíc tomu všemu může stejně porozumět jen ten, kdo si s námi někdy vyrazí na „Malé divy“.
 
Na výlet jsme bohužel nemohli vyrazit všichni, ale i tak jsme si to moc užili. Cestou podél řeky jsme se kochali výhledy na třpytící se hladinu, bezpočet restaurací, dokonce peřejí /snad to byly opravdu peřeje a né ty pilulky/, kvetoucí stromy a prázdné minipláže na protějším břehu. Dojeli jsme až k parku u Muzea sportu a turistiky. Cestou zpět jsme trochu netradičně poobědvali přímo pod mostem, v malém japonsko – korejském bistru Mei.m09
 
Bistro je opravdu malé, příjemné, obsluha rychlá a to podstatné – jídlo je vynikající. Dokonce jsme si jedno z jídel mohli sami uvařit. Oběd v původně plánované restauraci u řeky jsme si nakonec dopřát nemohli, protože mají v týdnu bohužel zavřeno. Náhradní volba se ale ukázala být více než dobrou alternativou.
 
Pro kulturní čtvrtek 8.5.2018, napsala Margita.

PADEREWSKI V NÁRODNÍM MUZEU

m18Po lyžařských prázdninách jsme v Truskawiecké probrali klasicky kde, kdo, kdy, jak, co a proč. Po dvou týdnech bylo témat spoustu, proto nás Dana musela zlehka vyhánět, aby nás na mráz z teplíčka dostala.

Já jsem šla do muzea s tím, že Ignacy Jan Paderewski (1860-1941) byl tak trochu šílenec, z m02toho co jsem si načetla různě na internetu mi to tak vyšlo. Výstava, ale hlavně skvělý pan průvodce, který se nám věnoval celých 90min, můj názor změnil.

Paderewski byl především geniálním klavíristou, pak hudební skladatel a nakonec politik. Jako m14světoznámý klavírista získal spoustu politických kontaktů v USA a s jejich pomocí podporoval snahy o obnovu polské nezávislosti.

V roce 1919 se stal premiérem Polska, ale v police dlouho nevydržel a věnoval se opět koncertování. Byl to také velký filantrop, podporoval jak umělce, tak nezaměstnané i polský m24zahraniční odboj. Zemřel v New Yorku a pochován byl na Arlingtonském hřbitově ve Washingtonu, jeho ostatky byly převezeny do Varšavy v r. 1992.

Na oběd jsme zůstali ve výborné muzejní restauraci, kde už jsme se párkrát dobře najedli a ani m27tentokrát nás nezklamala. Všichni, i Dana, která si na svou kačku musela počkat, jsme se najedli dosyta, byl čas i na dezert a kávičku a pak už zase na mráz.

Pozdě, ale přece napsala pro kulturní čtvrtek 27.2.2018, Mirka :-)

Můžete se také podívat na ostatní fotografie 

nebo video.

Inny Trans-Atlantyk

Tentokrát kulturní úterý začalo už nezvykle brzy. V půl desáté ráno se pro nás, skupinu čtyř  kultury milovných Češek, otevřely dveře Muzea nad Wisłą.

Celé muzeum jsme měly jenom pro sebe. Je tu výstava kinetického a optického moderního umění. Většinou se jedná o abstraktní díla. Ty mají tu nevýhodu, že bez kontextu nebo příběhu tvoření, nám většinou uniká velká část autorova uměleckého poselství. Ale dnes máme naštěstí průvodkyni. Velmi milá mladá kunsthistorička nám vypráví příběhy umělců a vystavených prací.

1Výstava s názvem Inny Trans-Atlantyk odkazuje na slavnou novelou Witolda Gombrowicza, kde je polský hrdina nuceným emigrantem v Jižní Americe. Díla jsou vytvořena na obou stranách Atlantiku. Přesněji ve východní Evropě a Latinské Americe. Jsou inspirována pohybem a poválečným rozvojem technologie a vědy. Je tu i Československý příspěvek od Milana Dobeše, obraz Pulzující rytmus. Při pohledu na něj se Margitě začala trošku točit hlava….

 

Zajímavý byl příběh dvou děl od Ryszarda Winiarskiego, Sto zdarzeń 8×8, vytvořených pomocí matematiky, náhodných 2číselných kombinací či hodu hrací kostkou. Autor nechtěl svá díla nazývat obrazy a vytvořil si vlastní systém uměleckého programování.

Moc se nám líbily obrazy Carlose Cruiz-Dieze, měnící se při každé změně úhlu pohledu. Monika si také pohotově na internetu vyhledala jeho realizaci na letišti v Caracasu. Nádhera.3

Velmi působivý byl hustý les dvaceti tisíc nylonových provázků od Miry Schendel, Still waves of probability. Dílo mělo nečekaně politické pozadí. Schenkel byla migrantka, žila v Brazílii. Portugalštinu využívala při své každodenní práci, zatímco italština byla doménou jejích emocí a němčina byla jazykem filozofie.4

 

Nebo ten super nápad od Julia Le Parc, Lumière en mouvement, Světlo v pohybu…..

Po hodině a půl, naše průvodkyně už spěchá k další, tentokrát o mnoho větší skupině a 5my máme na chvilku prázdné a tiché muzeum pro sebe. Tedy až na tanečnici a choreografku Izu Szostak, která tam na hoverboardu zkouší na své večerní představení. Ale pozor….nefotit!

Dostáváme hlad a potřebujeme kávu, proto jdeme na pozdní snídani do Kafky. Dáváme si ne úplně dietní snídaňový set – palačinky, vajíčka a párečky.

Posilněni jdeme podél severní zdi Varšavské univerzity, Karowou ulicí a vznešeného hotelu Bristol. Cestou se od Moniky dozvíme, že ty roztomilé surikaty nejsou ve skutečnosti tak sympatické jak se původně zdálo a opice se dovedou pěkně přírodně sjet. 6Začíná mě od smíchu pobolívat bránice.  A to jsme ještě nedošly do MUZEA KARYKATURY, což je druhá část našeho dnešního programu. Je tam výstava soutěžních prací 40. edice Legnickiego Satyrykonu s tématem TOLERANCE. Některé kresby byly srandovní a některé spíše hořké a hrozivé.

Zajímavé bylo, že jsme často každá pochopily satirické kresby trochu jinak.  

7Potom jsme se vydaly ulicí Bednarskou a Mariensztatem do naší oblíbené restaurace  Dziurka od klucza. Tam už na nás netrpělivě čekal Aleš. Ten by si oběd v této minirestaraci nedal ujít.

Jídlo bylo skvělé a originální jako vždy. Po sladké tečce v podobě BEZY už nám nezbývá než spěchat za našimi odpoledními povinnostmi.

Jestli je pravda, že smích prodlužuje život, tak jsme si dneska zařídili spoustu času na tomto světě navíc……

Pro kulturní čtvrtek 27.2.2018, napsala Dana.