Jarní výlet do Varšavské přírody a gastronomické umění

Předem upozorňuji, že píšu tvrdé „y“ u všech sloves, které se týkají našeho dámského klubu. „Kulturní čtvrtky“, které z nedostatku času pořádáme v úterý jsou totiž navýsost ženskou záležitostí. Každou schůzku začínáme lehkou snídaní v devět ráno u Dany. Máme sice pak trochu problém tu veselou konverzaci ve správný okamžik utnout a přemístit se někam za kulturou, ale zatím se nám to daří.

Mimochodem zbožňuji ten moment, kdy přicházím kolem deváté k domu, zazvoním na zvonek u zahradní branky a pak se otevřou domovní dveře, odkud se přes zahradu až na chodník linou veselé ženské hlasy a smích. V tu chvíli vstupuji do jiného světa. Do světa čistě ženského. Do světa plného souznění a porozumění.

Letos se jaro ve Varšavě začalo hlásit velice brzy. Už během března nás vytáhlo ze zimních bund a namlsalo nás sluncem a teplotami kolem 20 stupňů. Bylo to pár hřejivých dní, které pak zase rychle skončily a vystřídal je sem tam sníh, sem tam mrazík a sem tam vítr, z kterého máte pocit, že je ve Varšavě vlastně pořád.

Potíž byla v tom, že se nám už nechtělo do teplých kabátů. „Musíme se oblékat jarně, abychom to jaro přivolali zpátky.“ Tato památná věta zněla v následujících týdnech našeho úterního setkávání několikrát. Tak jsme se nakonec 9. dubna rozhodly vyrazit do Varšavské přírody a zjistit, jestli už je jaro poznat nejen na nás.

Pravdou je, že několik z nás „vyměklo“ a místo jarních kabátků obléklo teplou bundu a čepici. Ostatní, odvážně jarně oděné, celou dobu posmrkávaly, schovávaly promrzlé ruce do kapes a tiše záviděly.

Autobusem jsme se svezly na zastávku Spacerowa ke kraji parku, který se jmenuje Lazienki Królewskie. Bujná konverzace, která začala už u snídaně nás neopustila ani v autobuse a ani v následujících hodinách.

Každý psycholog, který nás potká, musí jásat, neboť jsme zářným příkladem poznatku, že ženin mozek zvládne několik činností najednou. Tedy kromě neustálého hovoru dokážeme jet tím správným autobusem, vystoupit na správné zastávce, vnímat stromy, květiny a zvířata kolem sebe a nenuceně je zahrnovat do nekonečného proudu konverzace.

Park Lazienki Królewskie je rozsáhlý komplex palácových budov a zahrad s mohutnými stromy, květinovými záhony a rybníky, je plný ptáků a veverek. V polském jazyce znamená slovo „lazienki“ koupelna. Tak trochu přemýšlím, jestli pan král chodil po svém teritoriu jen tak v županu nebo ne… Park byl založen v 18. století polským králem Stanislawem Augustem Poniatowskim.

Už od středověku bylo toto místo vyhrazeno přírodě. Mazovští vévodové sem jezdili na lov zvěře. Ke konci 18. století tu začala vznikat královská letní rezidence. Stanislaw August Poniatowski se připravoval na roli krále a potřeboval k tomu klid a soustředění. Kromě různých vil a zámečků ve stylu klasicismu tu najdeme oranžerii, amfiteátr, čínskou zahradu, romantickou zahradu, královskou zahradu a moderní zahradu.

Naše kroky nás zavedly k oranžerii. Důvodem byly záhony tulipánů, u kterých jsme předpokládaly, že pokvetou. Nekvetly. Bylo chladno, realisticky založený člověk by řekl dokonce mrazivo. Stromy, keře, květiny, zvířata a lidé, kteří chodili kolem nás v rukavicích (!) vůbec neměli takovou jarní náladu jako my.

Královskému parku jsme však daly ještě šanci a došly jsme do botanické zahrady. Ani tam však jaro nebylo ve velkém rozpuku. Květy velkých magnolií už sice byly napůl v květu, ale chlad dnešního dne jim to úspěšně rozmluvil. Kdo nás ale v zahradě bavil, byl pan kačer. Bylo totiž na něm vidět, že i on má jarní náladu a sebejistě se připravoval na chvíli, kdy jarní náladu dostanou i kachny. Koupal se v malých jezírkách, hopkal z jednoho do druhého, jakoby se rozcvičoval a zřejmě jsme se mu líbily, protože s námi i dost dlouhou dobu hovořil a provázel nás.

 

Když však nastal čas oběda, nechaly jsme kačera kačerem a parkem jsme prošly do bývalého středověkého hradu, který je nyní znám pod názvem Zámek Ujazdowski. Od osmdesátých let minulého století je toto místo doslova mekkou moderního polského umění.

V přízemí, s výhledem na Wislu a prý s nejkrásnější terasou ve Varšavě (to jsme kvůli zimě opravdu neocenily) je tu zvláštní malá restaurace Qchnia Artystycna, tedy v překladu Umělecká kuchyně. Byly jsme hladové, tak jsme se s chutí pustily do objednávání menu. S příjemným překvapením jsme zjistily, že moderní umění se dá ztvárnit v jedlé formě. Chuťový i vizuální zážitek stál za to. Až nám bylo téměř líto jejich výtvory sníst.

Umělecká kuchyně bylo naše poslední zastavení. Vždycky, když ukončujeme náš klub a rozcházíme se domů, dobře si uvědomuji, že nekončíme proto, že bychom si snad už všechno řekly, ale prostě jen musíme vyzvednout děti ze škol a školek a vařit večeře a nakupovat. Takže závěrem, i když se nám nakonec jaro nepodařilo přivolat, stejně jsme odcházely domů nadopovány optimismem, že už snad příště se příroda přidá k naší neutuchající jarní náladě.

  1. dubna ve Varšavě

Pro Kulturní čtvrtek napsala Lenka.

Můžete se podívat na další fotografie z této akce.

 

 

Muzeum na Visle a výstava Daniela Rycharskiego

Začátek jara a především březen je pro nás již tradičně měsícem oslav, a tak jsme si i dnešní ráno u kávy a čaje osladili narozeninovými dortíky. Což se vlastně ukázalo jako velmi dobrá strategie, protože nakonec dorazili i ti, co chtěli přijet až na výstavu.

Během bujaré konverzace panovala jako vždy velmi veselá nálada.

Po čase jsme opět zavítali do Muzea moderního umění na Visle poblíž našich oblíbených zahrad Univerzitní knihovny.

Všichni jsme se těšili na prohlídku s paní kurátorkou Jolantou. Nejen, že jsme si ji oblíbili, ale především jsme pochopili, že si z výstavy odneseme daleko více poznatků a mnohá skrytá fakta nám tak nezůstanou utajena. Velkým překvapením pro nás bylo, že si na nás paní Jolanta přibrala posilu. Databáze našich oblíbených průvodce se tedy opět rozšířila.

Naším dnešním kulturním cílem byla výstava „Daniel Rycharski: Fears“.

Výstava s barvitým výkladem nás přivedla hned na začátku k zamyšlení, jak obohacující je skutečnost, že jsme každý jiný. Přesto je v lidech, obzvláště na malých městech či vesnicích, stále silně zakořeněna řada předsudků. Nejen že to stále mnozí nechtějí vidět, ale odmítají o tom i diskutovat. Není těžké žit na polské vesnici a být silně věřící. Přiznat ovšem v této kombinaci že jste gay, vyžaduje stále velkou dávku odvahy.

Daniel Rycharski začal svou tvorbu po studiích ve své rodné vsi Kurówko a to vesnickým street artem. Vyobrazováním hybridních zvířat na zdi domů, stodol a autobusových zastávek.

Svá součastná díla tvoří mnohdy z nepotřebných nebo zapomenutých předmětů, zrovna tak jako z předmětů, které se staly „svědkem“ nejpohnutějších lidských příběhů a neštěstí. Jedním z jeho hlavních námětů je život na vesnici.

  • Postel s křížem, jako symbol života i hříchu ve společnosti, která jinakost nepřijímá, s podtextem „Bez spravedlnosti není solidarity“.
  • Kříže oděné do částí oděvů osob s různou sexuální orientací a instalované jako skupina strašáků používaných na polích k plašení divoké zvěře.
  • Obří neustále rezavějící kolo na řezání kamene s úžasným nápisem „Budeš spasen, pokud budeš žít v pravdě. Pokud ne, bude místo tebe spasen někdo jiný“.
  • Kříž vyrobený z větví stromu, pod kterým ukončily život dvě mladé ženy, zřejmě kvůli negativní reakci okolí na jejich sexuální orientaci.
  • Socha přemýšlejícího rolníka, sedícího na nádobě na mléko na pojízdné plošině. Inspirací byla grafika Albrechta Durera.

K vidění toho bylo mnohem více, ale myslím, že není účelem vyjmenovat vše. Důležité je, že nás to přivedlo opět k zamyšlení. Není náhodou důležitější, jak žijeme, co činíme pro druhé, dokážeme si naslouchat a pomáhat? Čeho se vlastně bojíme my, naše okolí, společnost, ve které žijeme? Zjednodušeně řečeno rozhodně nás to nenechalo chladnými.

U východu na nás čekalo ještě milé překvapení, možnost vyfotografovat se s autorem výstavy.

Na závěr jsme dostali milé pozvání na nadcházející výstavu, tentokrát by měl být tématem feminismus. Už se všichni těšíme na explozi našich názorů a komentářů.

Následoval výborný oběd v Dziurce od klucza. Co to znamená, všichni víme a netřeba dalšího komentáře Snad jen, že u teplé polévky jsme pozorovali z okna, jak začíná sněžit.

Závěrečné hodnocení: Dáváme z pěti možných – šest hvězdiček :)

Pro Kulturní čtvrtek 26.3.2019 napsala Margita

Peněžní centrum

19.3.2019

Teď už se k tomu mohu veřejně přiznat, ale dnešní program mě (a Mirku taky!) vůbec neoslovil – máme jít do Muzea peněz…Takže asi nějaké nudné vitríny s rezavými mincemi, dlouhý text na tabulích o historii, nevlídná paní v důchodu, která expozici hlídá a nedovolí na nic si sáhnout. Navíc přímo v sídle Polské národní banky.

No aspoň že jdeme v naší dobré partě a končíme dobrým obědem.

Na konci dnešního kulturního „čtvrtkoúterku“ jsme byly fakt v hodně hodně příjemném šoku a prožily den, na který se dlouho nezapomíná. Takže dodatečně velká omluva Danušce za prvotní nedůvěru.

Stručně program v bodech:   

– ranní posezení a důležité diskuze na Truskawické je tradičně super, jen zas málo času

– pohodlný přesun autíčkem firmy Panek skoro až přede dveře muzea

– NÁDHERNÉ poutavé muzeum (o tom v textu dále)

– oběd v italské restauraci Spacca Napoli ( http://spaccanapoli.pl/ ), holky nadšené, mě jen chyběla v menu polévka

– čaj a káva a hlavně neskutečné dortíky v cukrárně spojené s naším vlastním testováním většiny druhů zákusků.ale Kalorické to tolik nebylo, každá jsme z toho malého uměleckého díla v cukrárně Odette otestovala jenom kousek.

– a když už jsme myslela, že nás dnes už nic dalšího tak super nemůže potkat, tak jsem uviděla svůj vysněný turistický autobus hop-on-hop-off a alespoň si popovídala s řidičem a vzala propagační leták „na někdy příště“ (ale stejně furt nechápu, proč s ním nechce Dana jet..)

A teď alespoň stručně k muzeu.

Jeho zřizovateli- Polské centrální bance NBP se podařilo zajímavou formou ukázat základní ekonomické procesy, pomoci poznat historii a současnost peněz-mincí a bankovek, platebních karet. Stálá výstava je rozdělena na celkem 15 tématických částí, ne všechny jsme bohužel stihly vidět. Velmi zajímavě je vytvořena “ulice Bankovní” nejenom dokumentující předválečné rozdělení Polska, kabinet numizmatika, ale i ta “nezáživná” historie.

Mohly jsme si podržet zlatou cihlu (pěkně těžká, 12,5 kg bychom v kabelce nenápadně asi neodeslaly..), vstoupit do auta převážejícího peníze, prohlédnout šuplíky stolku numismatika…Ale hlavně jsme pomocí speciálního detektoru vyzkoušely pravost našich dokladů a bankovek- díky Mirce, která má v peněžence vše snad kromě zimbabwského dolaru a služební průkazky FBI, jsme jednoznačně určily jako nejhezčí a nejlépe chráněný doklad její švýcarský řidičský průkaz.

Těžce se vše popisuje, opravdu doporučuji zažít. I právě proto musíme na toto místo znovu, nestihly jsme projít všechny části ( jak říkala naše kultury znalá Margitka, to nejlepší z muzea jsme ještě ani neviděly).

A jedna zajímavost – byla to asi první výstava, ze které jsme nechtěly odejít a dokonce ani necítily hlad, a tak nás Dana musela doslova vyhánět, jinak bychom nestihly další program.

 

Fakt super den!

Pro Kulturní čtvrtek napsala Monika.

Zde si můžete prohlédnout další fotografie z této akce.

 

Oslavy dvojitých narozenin a Muzeum Warszawskiej Pragi

Plán kulturního úterý byl jasný; rozdat dárky oslavenkyním, dát si dort, připít si bublinkama a dojet na druhou stranu řeky Visly do Targowé, kde využijeme vstupenky z minulé akce, které nám platí i do Muzea Pragi.

To ráno jsme se sešly v  dobré náladě a v hojném počtu. Lucka dokonce přivedla svou kamarádku Lenku, která byla jistě udivena, jak těžko se člověk v naší společnosti dostane ke slovu. Slavili jsme totiž dvojité narozeniny Moniky a Márie. Dárky se líbily, dort chutnal, skleničky vyprázdnily, ale v půl jedenácté jsme ještě stále seděly u stolu a popíjely kávu a čaj……. ještě bylo potřeba probrat co se minulý týden událo.

Nakonec jsme vyjely ku Pradze až o jedenácté hodině.

Muzeum je velmi obsáhlé a bylo jasné, že ho dnes celé neuvidíme. Nachází se  v několika dovedně propojených  historických domech. Jedním z nich je i dům Krzyżanowského, nejstarší cihlový dům Pragy. Nejprve jsme vyjely výtahem do podkroví, kde se nám moc líbil koberec s velkou mapou Varšavy. Hledaly jsme na něm známé ulice a parky a někdo se i trochu ztratil.

O patro níže byla expozice z minulosti i současnosti řemesel Pragi. Zaujaly nás mini zahrádky uvězněné ve skleněných baňkách plovoucích ve vodě, vyrobené řemeslníky ve spolupráci s mladými umělci. Obdivovaly jsme retro výtvory moderních obuvníků.

Výrobci deštníků inspirovali ke geniálnímu nápadu – deštník na který by ze spodní strany ukazoval projekci interaktivní mapy s navigací. Už nikdy tak nezmoknout a nezabloudit.

Ještě krátká zastávka v židovské modlitebně, která měla kromě fascinujících artefaktů i zajímavou barvu zdí. Vojenskou zelenou. Poté jsme se vydaly dlouhým členitým podzemím směrem k východu.

Už jsme spěchaly a bylo strašně těžké se alespoň na chvilku nezastavit u nesčetných  exponátů, fotografií, obrazovek s písničkami o Pradze. Určitě se sem musíme ještě alespoň jednou vrátit.

Po cestě na oběd jsme prošly Bazarkem Różyckiego k zajímavému domu, který někdo pokryl alobalem. Pročpak asi?

Oběd byl v restauraci Boska Praga, kde nás překvapil industriální design a číšník s pohyby tajtrdlíka. Jídlo bylo dobré, tedy až na Lenčiny karbanátky. Na dezert a kávu už čas nebyl, ihned po zaplacení jsme rychle vyrazily za našimi dalšími povinnostmi.

Jako vždy to bylo s vámi moc fajn, děkuji.

Pro Kulturní čtvrtek 12.3.2019 napsala Dana

Múzeum Varšavy

V utorok sme sa všetci prebudili do slnečného rána, ale veľmi chladného. I keď niektorí si myslia, že už prišla dlhoočakávaná jar (že Mirka?). Plánom dnešného dňa bolo dokončenie prehliadky Varšavského múzea.
Pivnice sme mali úspešne za sebou, ešte nám zostávalo prejsť 5 poschodí.
 
Varšavské múzeum vzniklo v roku 1936. Jeho sídlom je 11 historických nájomných domov na Staromestskom námestí, zapísaných od roku 1980 na Zozname svetového dedičstva UNESCO. Zo zbierok s 300 000 predmetmi sa vybralo 7352 exponátov. Toto sú len originály: každodenné a slávnostné veci, umelecké diela a predmety, suveníry ľudí a udalostí.
Ukázané sú v 21 tematických miestnostiach.
Zobrazujú príbehy vecí a ich tvorcov, majiteľov alebo užívateľov – žien a mužov.
Prečo Varšava vďačí za svoj vývoj? Kto sú jej obyvatelia a obyvatelia? Odkiaľ pochádzajú? Ako sa zmenili životné podmienky? Kde je centrum mesta a kde sa nachádzajú jeho hranice? Všetky údaje sú zachytené na grafoch, mapách a infografikách, aby ste sa mohli ľahko zorientovať v množstve údajov.
Múzeum Varšavy je nielen múzeum, ale nachádza sa v ňom aj kníhkupectvo, kaviareň, kino, knižnica a taktiež rozhľadňa, odkiaľ možno vidieť strechy Starého i Nového Mesta a taktiež siluetu Národného štadióna.
Ja s Luckou sme sa tiež dozvedeli zaujímavú informáciu o tom, kto bol najväčším sexuálnym maniakom v dejinách Poľska, koľko detí mal a ku koľkým sa priznal. 
Po takomto zaujímavom výklade sme sa pobrali do nami už známej reštaurácie, kde sme si dali výborný obedík.
Všetko by bolo skvelé, ak by niekoľkých členov našej osádky nevyviedlo z koncentrácie zrkadlo zavesené na stene. Nebolo totižto rovnobežné s hranami steny.
I napriek tomuto sme všetci nechali prázdne taniere a pobrali sa za detičkami.
Pro Kulturní čtvrtek 05-03-19 napsala Mária