Tentokrát bylo naše Kulturní úterý maximálně naplňující a barevné. Fakt je, že jsme toho stihly hodně. Tři výstavy, procházku, dvě předobrá jídla i projížďku na kole. Přispělo k tomu krásné babí léto, takže jsme se cítily, jakoby letní prázdniny ještě neskončily.

Ráno byla obligátní káva a zelený čaj a honem na zastávku autobusu. Sto šestnáctka nás dovezla před hotel Bristol a k nedaleké galerii Kordegarda.

Před galerií je instalace k padesátému výročí srpnové invaze do Československa. A to z pohledu polského, tedy ze strany státu, který nás tehdy obsazoval. Vzpomeňme na polské tanky na náměstí Litomyšle či Jičína. Nebyla to jejich hvězdná hodina a velká část Poláků se za svojí spoluúčast styděla.

Je zde připomenuta oběť Ryszarda Siwiece, který se v roce 1968 upálil na protest proti invazi do Československa a stal se symbolem odporu proti totalitě. A to jak v Česku a na Slovensku, tak v Polsku.

A jak tam tak hlasitě česko-slovensky diskutujeme, vedle nás stojí nějaký člověk, poslouchá a pozoruje. Už už to vypadalo, že nás osloví a zeptá se na něco, ale nakonec se otáčí a odchází. Nenašel odvahu.

Jdeme dále do parku Jana Twardowskiego na výstavu leteckých fotografií Varšavy 1917 až 1921. Fotky jsou zajímavé především tím, jak těžko v nich hledáme podobu současného města. Zmizely celé bloky domů, obrovský pravoslavný kostel ve středu Piłsudského náměstí, Saský palác, dokonce i celé ulice. Ještěže zůstal na svém místě Hotel Bristol, podle jeho rohové věžičky s korunou poznáme alespoň Karowou ulici. Tou se poté vydáme dolů do čtvrti Powisle. Jdeme se najíst.

SAM – neboli Kameralny Kompleks Gastronomiczny je populární podnik a je plno.

Musíme spokojit se stísněnými místy u společného stolu. V suterénu je pekárna, kam si jdeme koupit pečivo na doma. Ten žitný chléb voní úžasně.

Než nám přinesou jídlo, uvolní se pro nás samostatný stůl u okna. Jíme místní dobroty a probíráme, co se za celý týden událo. Ještě malou kávu a musíme běžet.

V 12:30 máme schůzku s průvodkyní v Muzeu nad Wisłą. Slečna Petra je doktorandka na Akademii výtvarného umění ve Varšavě. Vítá nás pěknou češtinou a informací, že o víkendu dělala svíčkovou a potřebovala by dobrý recept na houskové knedlíky! Recept přislíbíme poslat a jdeme na prohlídku.

Název výstavy je BESTIA, BÓG I LINIA  neboli ¨Šelma, bůh a osnova¨ s podtitulem Umění, náboženství a tkané umění v dnešní Asii a Tichomoří. 

Díla jsou velmi politická. Je to pohled na současnou historii z pohledu Asie a Tichomoří po pádu koloniálního řádu, který tu vládl po staletí.Vystavuje zde více než 50 umělců z celého regionu, včetně Kambodže, Indie, Vietnamu, Madagaskaru, Bangladéše, Filipín a Austrálie.

Naše průvodkyně Petra nám vysvětluje původ, motivaci a způsob vzniku děl. 

Například….
Vietnamský umělec Truong Cong Tung vložil roli plátna do hnízda termitů a po delší době působení mravenců se plátno proměnilo v dílo, které nazval Blind Map-Slepá mapa. V tomto případě se termiti stali spolupracovníky v zajímavém uměleckém experimentu.  

Garima Gupta zase zkoumala historické dokumenty pojednávající o prvních ekologických protestech.

Její práce, několik metrů velké plátno s uhlem malovanými ptáky, je výsledkem archivního výzkumu na ostrově Nová Guinea.

Vyobrazuje ostrovní ptáky, kteří byly vyhubeni evropskými kolonisty koncem 19. a počátkem 20. století. Peří ptáků bylo žádaným zbožím zdobícím luxusní šatstvo a klobouky evropské smetánky. Tento brutální obchod vyvolal jednu z prvních ekologických protestních kampaní v Evropě.

Umělkyně Malala Andrialavidrazana vytváří komplexní koláže evropských map z 19. století s fragmenty návrhů bankovek z celého světa, které obvykle ilustrují vizi vydávající země o ideální společnosti.

Velmi na nás zapůsobilo poněkud morbidní dílo Heads (Hlavy) od Thao-Nguyen Phan. Socha má podobu převrácené jutové rostliny, na jejíž větvích visí malé kovové lebky.Je to svědectví tragické události, kdy vietnamští zemědělci během japonské okupace tehdejšího Indočíny v letech 1940-1945, byli nuceni pěstovat jutu namísto rýže. To vedlo k velkému hladomoru a smrti dvou milionů Vietnamců.

Prohlídka končí a Monika si potřebuje trochu oddechnout.

My ostatní uždibujeme suchý chleba co Maruška a Mirka koupily domů. Máme hrozný hlad! Rozhodnutí je rychlé, jede se na vypůjčených kolech do LASu, restaurace kterou jsme navštívily i minulý týden.

Dáváme si polévky a dezerty, myslíme při tom na Helenku. Posílám jí fotku.

Potom už spěcháme domů na Veturilo kolech okolo řeky Visly. Je to nakonec ta nejrychlejší cesta jak se dostat z centra a ještě spálíme nějaké kalorie. Moc se nám to dnes vydařilo a těšíme se na příští Kulturní úterý.  

Pro kulturní čtvrtek 18.9.2018, napsala Dana.

Můžete se také podívat na ostatní fotografie

Náš prvý kultúrny utorok bol TU! Po prázdninách oddýchnutí a plní sily sme sa vybrali objavovať krásy reštaurácií.

Ráno sme sa, ako vždy stretli u Danušky, ale nie na kávu. Brali sme si od nej bicykle, prilby a vyrazili sme na raňajky do krásnej vínnej reštaurácie Restauracja Mielzynski Mokotów. Znie to akoby sme chceli hneď od rána ochutnávať dúšky vína, ale nie. Dali sme si výborné raňajky s čajíkom a rannou kávou. Iba Danuška mala zase smolu, a tak si namiesto slanej praženice vychutnala volské oká.

Takto nasýtení sme nasadli na našich tátošov a šlapali sme do múzea Muzeum Azji i Pacyfiku. V ňom sme si zaspomínali na naše detské časy a zahrali sme sa zopár hier. Niektoré z nich boli tak náročné, že sme potrebovali výklad i ukážku od pani sprievodkyne.

Po zábave znovu práca! Bicyklami sme šli po wislostráde, robili si malé prestávky na zdokumentovanie a pokračovali ďalej. Najskôr sme prešli mostom Gdański na druhú stranu Wisły, pozreli z diaľky na pláž a pokračovali v ceste na ďaľší most Świetokrzyski.

Vyhladnutí sme dorazili do úžasnej skvelej výnimočnej reštaurácie LAS – Lokalna Atrakcja Stolicy. Pri vstupe vás očarí drevená hojdačka na strome i záhonky, v ktorých pestujú rôzne bylinky aj zeleninu. Ba dokonca niekoho nadchne aj hluk vlakov, nakoľko sa reštaurácia nachádza hneď vedľa vlakovej trate. Jedlo bolo naozaj vynikajúce! Odporúčame každému! A ako to už býva, znovu za našimi ratolesťami, ktoré nás netrpezlivo očakávajú.

Pro kulturní čtvrtek 11.9.2018, napsala Mária.

Můžete se také podívat na ostatní fotografie .

Tentokrát jsme se sešly ve čtyřech a pouze v ženském obsazení.

Ráno jsme začaly kávou a debatou na téma hlavní účel umění, utěšit ustaraného a znepokojit pohodlně se cítícího. Nebo také vyvolat emoce. Jakékoliv…..To jsme ještě netušily, že si to dnes otestujeme v praxi.

Nejprve jsme vyrazily do Podchorążówky v parku Lazenki  na vystavu ONNA. Piękno, siła, ekstaza, neboli Žena. Krása, síla extáze.

Expozice byla velmi povedená, skvěle nasvětlená a v celém prostoru bylo asi 17 stupňů. Při venkovní teplotě blížící se třicítce to bylo jako vkročit do chladícího boxu. Bylo tu k vidění téměř 100 nejvzácnějších dřevorytů ze sbírky Národního muzea v Krakově. A staré vzácné obrazy holt vyžadují stálou zimu.

Umělci z období Edo studovali různé aspekty života a vytvořili mimo jiné zobrazení ženy-matky ve vztazích s dětmi (v japonštině boshi-e), žena-válečník, známý v japonštině jako onna bugeisha, stejně jako divadlo-themed yakusha-e, které líčí herce kabuki divadla hrát role žen.

V oddělené sekci s varováním ‘Mládeži nepřístupno‘, byly vystaveny Shunga – japonské erotické malby. Tam jsme se opravdu podivily často velmi neobvyklé anatomii.

To už jsme ale spěchaly ven na teplo a kvetoucím parkem do Ujazdowského zámku, centra současného umění.

Po lehkém občerstvení v podobě omelety, vajec a zeleniny a s konverzací na těžké téma asertivita, jsme navštívily výstavu Jakuba Juliana Ziółkowského nazvanou Svaté nic. A to byl mazec.

Brožurka v výstavě říká: Svaté nic nezobrazuje nové díla Jakuba Juliana Ziółkowského: plastiky, malby, keramiky a instalace, z nichž některé vytvořil během několika měsíců svého pobytu v Hanoji v Vietnamu a některé ve spolupráci s umělkyní Hyonem Gyonem. Díla čerpá z archaických forem magického jevu transfigurace, vyvolávající metaforický vesmír spjatý s náboženskou symbolikou a předměty uctívání.Hmm… 

Díla na začátku výstavy byla barevná, poznamenaná autorovou obsesí ohněm a totálně fantasmagorická. Když jsme došli až k sedícímu šamanovi, který vypadal jako živý, u některých z nás se dostavil děs.

Z naší strany padlo několik vět hodnotící jeho tvorbu, zde jsou některé z nich.

Odjel do Vietnamu, tam si něco šlehnul a takhle to dopadlo.
Co to proboha má být??
Ten člověk má evidentně problém…..ale asi si ho tímhle řeší.
Já tam nejdu, já se ho bojím.
Cítím z toho zlo.

Ty nádoby by byly docela hezký, kdyby na nich nebyly nakreslený zvracející lidi.

Musím říci že tohle umění fungovalo, vyvolaných emocí bylo fakt hodně……..

Potom jsme ještě na chvilku zašli do prvního patra na výstavu  Inne tańce, ale pro většinu z nás bylo těžké vnímat a hledat něco krásného či zajímavého. I průchod temnou místností naplněnou poletujícími zlatými balónky se rovnal plnění bobříka odvahy.
Vyšly jsme ven na slunce a daly si lehký oběd v restauraci Quichnia. Potom už zase zpět domů k naším odpoledním povinnostem.

Pro kulturní čtvrtek 20.6.2018, napsala Dana.

Můžete se také podívat na ostatní fotografie 

Dnešní kulturní čtvrtek byl veselý (jako vždy), smutný (loučíme se s Alešem, který se stěhuje zpět do Čech), upovídaný (jako vždy), inspirující (jako vždy), s časovým presem na konci (jako vždy), gurmánský (více než jindy)…

Ta větší „gurmánskost” začala už ráno u Mirky, která SAMA upekla výborné bezy a to i ve variantě bezlaktózové!

Ještě si připít na zdraví Aleše, předat dárek na rozloučenou (karikatury, které mu připomenou jeho 3-letý pobyt v Polsku a které budou určitě ozdobou jeho pracovny) a pak už rychlý přesun do restaurace Syta93,http://www.syta93.com.pl/ . Tady dále pokračuje ta větší „gurmánskost” vaření pod okem profesionálů.

O tom už ale následující fotky a naše postřehy.

Jaký poznatek, radu, zkušenost si odnáším z dnešního vaření?

Mirka – že mám v lednici málo ledu….

Monika – lepší než řešit celulitidu a diety (holky ví, o čem mluvím ..) je dobře a kvalitně se najíst..a také se mi tu potvrdilo, že profese kuchaře už není zdaleka ten obor bez maturity pro „tupce“, ale doslova umělecké řemeslo.

Maria – úžasne jedlo, skvelí kuchári, mile prostredie, vynikajuci servis, naša príjemná spoločnosť;asi nikdy nedokážem pripraviť tak niečo skvele ako oni!!!! Ich zohratost bola tiez výborná!!

Margita – Určitě bylo úžasné vidět někoho, kdo miluje svou profesi a dokáže tím každý den vykouzlit tolik potěšení a radosti u vlastně zcela cizích lidiček. Odnáším si zkušenost, že i u vaření platí „S poctivostí nejdál dojdeš“. Ale byl to i trpký poznatek: „Pomoc, vždyť já neumím vůbec vařit“.

Aleš – vařit může být i zábava, vidět profesionály v kuchyni, před jídlem v doporučené restauraci se půjdu podívat do kuchyně a nenechám se ovlivnit nějakým „měřičem“ kvality jídla.

Dana – Poznatků byla fůra, třeba jak vyrobit báječný rebarborový sorbet, nebo odkud se vozí do Varšavy nejlepší ryby. Smyslové poznatky přinesly asi všechny chody. Krásná byla rada od šéfkuchaře, že když jídlo křupe, náš mozek si to přeloží do „chutná to dobře“.

A co jsem hned udělal(a) doma po tak výborném obědu?

Maria – Zapísala som si recepty na prípravu ryby so sósom do knihy. Určite sa aspoň pokúsim i niečo podobne ako nám predviedli kuchári.

Mirka – Hledala jsem recepty na gaspacho..

Dana – Koupila jsem vepřovou panenku a udělala k ní šafránovou omáčku.

Monika- vyndala jsem z lednice chřest, protože takto se nesmí uchovávat, také jsem hned koupila cibulku šalotku, která je prý na vaření nej…

Margita – Po příchodu domů a toho banálního vyzvednutí dětí ze školy a vyndání prádla z pračky to bylo už jen marné přemýšlení „Co budeme dnes mít k večeři?“ I když přece na zítra jsem už koupila vepřovou panenku, mrkvičky se zelenými konečky natě a kopr. Jen marně sháním ty krásné bílé kytky, které jsme si chtěli půjčit u Mirky a i v restauraci jich byly plné vázy.

Aleš – přepadla mě trochu zoufalost, že budu vařit večeři z polotovaru, ale pak to rychle přešlo, protože jsem „vařil“ jen 15 minut. Nechápu, co ty ženský dělají celý den v kuchyni? :)

SALSA VERDE

Video výroby zmrzliny.