Po dvou týdnech, kdy byla Dana mimo Varšavu, a my jsme čas zaplnily výšlapem po Konstancinu a lekcí hormonální jogy, jsme se opět rády sešly v Trustawiecké. Klasicky jsme probraly co nás potkalo, co potkalo naše děti a naše blízké i méně blízké a s radostí, jako vždy, jsme vyrazily do sychravého počasi směr Praga.
V plánu bylo Muzeum Polské Wodky, jak jsme se těšily. Otázkou bylo, zda je v ceně zahrnuta ochutnávka či nikoli a jestli pít či nepít. Na vstupních dveřích muzea, ktere leží v příjemném areálu Centra Praskiego Koneser, se skvěla cedulka, že 4.12. je otevřeno od 14h, bylo 11h. Po marném přesvědčování, že jedeme z Prahy, jsme byly z muzea slušně vykázáni, že před 14h máme smůlu.
To nás samozdřejmě neodradilo a hned v areálu jsme si našly výstavu absolventů Akademie výtvarných umění, Coming out.
Dana by ještě ráda do Muzea Pragi, ale byla umluvena, že je čas jit jíst.
V plánu byla krásná restaurace Zoni, kde visely vánoční stromečky ze stropu, byly tam kotle jako v pekle, kde byla spousta neotřelých dekorací a kde se připravovala firemní akce, takže jsme byly vykázány o dům dál. Doslova. Restaurace byla hezká, personál příjemný, okurková polévka zajímavá a hlavní jídlo lahodné, leč porce spíše dětská. Naštěstí jsme měly jsme vyhlídnutý podnik o kousek dál na dezert, vešly jsme a vzapětí jsme vyšly, protože interiérem se nesla nevábná vůně kanálu! Nevzdáváme to a vyrážíme do Pijarni czekolady, kterou jsme zahlédly poblíž. Našly jsme, ještě nejsou v provozu. Nevadí, vyrážíme směrem na Saskou Kepu, je to cestou….minuly jsme a hurá přes most. Myšlenka na dezert nás neopouští, kavárna do které jsme zamířily se změnila na restauraci, zkoušíme Dziurku od klucza, plno…..Kafka, tam konečně dostáváme vytoužený zákusek a kávu. Podle plánu to tentokrát nevyšlo, ale náladu nám to rozhodně nezkazilo.
Pro kulturní čtvrtek 4.12.2018, po kávičce, napsala Mirka………v 1.30 ráno:)).
Přesun do centra proběhl hladce a naše výprava za poznáním mohla začít.
rekonstrukce v původním stylu. Během komunistického režimu byl nedaleko vybudován MDM hotel s účelem výhled na kostel zakrýt. Od roku 2012 byla na tomto náměstí téměř na tři roky umístěna „Varšavská duha“ Julity Wójcik. Konstrukce byla vyhotovena z umělých květů v šesti různých barvách. Její umístění vyvolalo vlnu kontroverzních reakcí, protože si ji určité skupiny spojovaly se symbolem hnutí za práva LGBT. Byla několikrát poškozena žhářskými útoky, i když jejím účelem bylo evokovat lásku, mír, pozitivní náladu a naději.
Gmach Politechniki Warszawskiej
Další krátkou zastávkou byla Hala Koszyki, jinak také „Bazar Ludowy“. Halu vyprojektoval hlavní architekt Varšavy Juliusz Dzierżanowski a se stavbou se začalo v roce 1906. Jak jsme se dozvěděli z vyprávění, název nemá nic společného s pletením košíků, zelená barva nebyla při rekonstrukci použita náhodou a trhy zde mají dlouholetou tradici. Původem názvu jsou pravděpodobně valy, které okolo města nechal vybudovat a zpevnit koši v roce 1770 Stanislaw Lubomirski. Dnes je Hala Koszyki skvělým místem k posezení při dobrém jídle a pití s možností vyzkoušet na jednom místě kuchyně z různých koutů světa.
ovšem ještě naše pomyslná třešnička.