Patří k dobré tradici sejít se v 9 ráno u Dany a dát si ranní kávu, po sdílet co týden dal a vzal. Což jsme naplnili do puntíku a přidali několik třešniček na dortu – zážitky s odrůstajícími dětmi, ranní cesta do školy a nesplněné DÚ. Paleta našich názorů, zkušeností a rad by vydala na brožuru „Jak přetrpěti rodičovství ve zdraví a při smyslech“.
Jakmile se roznesla novinka, že dnes je MHD zadarmo, protože je den bez Samochodów naskočili jsme na 116 a vyrazili se sluncem v zádech do Parku Lazienky. Zde nás překvapila výzdoba parkových chodníků orientálními lampióny. 
První cíl dnešní výpravy byl Palac na Wyspie. Prohlídka začala nečekaně v bývalé koupelně. Palác je přenádherný a architektům se podařilo propojit stavbu s přírodou velmi přitažlivě a přirozeně. 
Pohlazeni na duši jsme vyrazili do Botanické zahrady na prohlídku jiřin a jiné podzimní květeny. Přibrali jsme do party novou členku Zuzku. Paní u okénka na prodej lístků jsme nepřesvědčili, že jsme skupina, bo chytrým dotazem na to kolik nás vlastně je rozhodla, že sedm je málo, i když sedm statečných je podle nás dost. Skupina je 10 kousků a hotovo.
Během prohlídky udeřila dvanáctá hodina a na mnohé dolehla únava a hlad. Lovci pokladů naplnili své papírové pytlíčky odpadlými semínky a byli ochotni zahradu opustit. Během cesty do Zamku Ujazdowskego jsme potkali demonstraci, jež symbolizovala pohřeb několika vesnic a její obyvatelé tak patrně protestovali proti rušení jejich domoviny. Oběd byl lahodný a pestrý, káva rychlá a voda v karafě s jahodou. Slunce zašlo a z oblohy se spouštěly proudy vody. 
Výstavu plnou barev senegalského umělce El Hadji Sy a nezvyklých moderních obrazů jsme tak trochu proběhli a sháněli taxíka na cestu domů. Čas se krátil. Taxi nepřijelo, demonstrace pokračovala, tak ti co spěchali, osedlali oře na dvou kolech a vyrazili ulicemi.
Ti co nespěchali, si počkali na autobus.
Demonstrace skončila, autobus předjel cyklisty a do cíle k Daně dojeli všichni účastníci ve stejnou chvíli. Cyklisti o pár kalorií lehčí, pasažéři autobusu rozesmátí, že počkat se někdy vyplatí. Konec dobrý všechno dobré. Za čtrnáct dnů se těšíme na viděnou.
Napsala pro kulturní čtvrtek 22.9.2016: Helča
